Staronový kouč hokejové reprezentace Alois Hadamczik před sebou má dva těžké úkoly. Tím nejdůležitějším je uspět s národním týmem, který v posledních letech strádal a štěstí si na dlouho dopředu nejspíše vybral na posledním šampionátu.
Nelehké však bude i druhé zadání - vylepšit vlastní renomé v očích české hokejové veřejnosti. To utrpělo v závěru předešlé reprezentační epizody, kdy Hadamczik se svým týmem dvakrát vypadl ve velkém čtvrtfinále. Navíc se mluvilo o tom, že pod ním někteří hráči nechtějí nastupovat.
Možná i proto se nyní od začátku snaží vystupovat navenek přívětivěji. Pěti hráčům včetně Romana Červenky umožnil na pondělní sraz před finským turnajem Karjala Cup dorazit z osobních důvodů se zpožděním.
"Někteří hráli ještě v neděli zápasy, další si potřebují zařídit osobní věci... Proto jsme se rozhodli, že někdo půjde hned na led, další třeba jen na regeneraci. A samozřejmě jsme akceptovali některé žádosti, aby si zajeli domů," řekl Hadamczik novinářům.
Začátek jeho trenérského působení u národního mužstva je přitom znovu značně nevděčný. V roce 2005 převzal tým, který sice získal titul mistrů světa, ale především díky pomoci hvězd zasažených stávkou NHL.
Nyní je to možná ještě horší. Opět u toho přitom byl Vladimír Růžička, který v Německu dokázal, že získat zlato lze i s týmem, který je složený výhradně z evropských krajánků.
Z toho si ale Hadamczik těžkou hlavu nedělá, dokonce na tom umí nalézt i vlastní pozitiva: "Dělá mi to radost. Ukázalo se, že když jsem tehdy po Vídni kluky do nároďáku vzal, tak že to mělo smysl. Nyní ukazují, že do národního týmu patří."
Na skvělé výsledky osmapadesátiletého Hadamczika pak jako by se postupem času zapomínalo. V extralize dokázal několikrát dojít s podceňovaným týmem do závěrečných kol play-off, naposledy letos s Vítkovicemi.
S reprezentací pak zažil skvělý rok 2006, během kterého získal bronz na olympiádě v Turíně a stříbro na následném šampionátu v Rize. Jenže následné dva čtvrtfinálové krachy v letech 2007 a 2008 byly "více vidět".
Na své hokejové filozofii ale Hadamczik nechce nic měnit, šanci bude opět dávat nováčkům. Jako třeba teď třiadvacetiletému Lukáši Klimkovi: "Dva roky jsem ho trénoval, takže vím, co od něho mohu očekávat. Má velmi dobrý přístup k hokeji, techniku hole i bruslení."
Co může očekávat od celého týmu, na to je zvědavý sám Hadamczik: "Jsme na začátku sezony, čeká nás první sraz a první zápasy. Člověk má nějakou představu v hlavě. Záleží ale na hráčích, jak potvrdí názory trenéra, jestli jim to spolu bude klapat."
