Nálada českých hokejových fanoušků po dalším pokračování seriálu Euro Hockey Tour zamrzla. Není divu. Z finského Karjala Cupu se národní tým vrátil bez jediného bodu, s ostudným skóre 2:11. Prakticky jediné, čím dokázal zaujmout, byla přitom frustrující prohra 0:6 se Švédskem. "Hadamczik ven," začínají křičet naštvaní fanoušci. Opravdu je ale poprava kouče tou správnou cestou z narůstající hokejové bídy?
Trenér je na ráně jako první - to je pravidlo, které ke sportu patří stejně jako fanoušci, emoce nebo dramatické zvraty. Když orchestr nehraje, jak by měl, jako první to zkrátka musí vysvětlovat jeho dirigent.
Hokejová reprezentace na první pohled nešlape. Spíš pořádně vrávorá, potácí se. Sedmé místo ze světového šampionátu ve Švédsku bylo pořádným propadákem, příliš optimismu nepřinesly ani srpnové České hokejové hry. Karjala Cup jakoby pak k téhle písničce zmaru napsal výstižný refrén.
Před blížící se olympiádou v Soči je stav české reprezentace hodně nepříjemnou zprávou. Hokejový turnaj bude českými fanoušky znovu ostře sledovaný, myslí budou mnohým probleskovat vzpomínky na zlaté Nagano.
Jenže na vítěznou olympiádu v Japonsku by měli čeští fanoušci zapomenout. Stejně jako na broušení gilotiny, která by měla ukončit Hadamczikovo angažmá u národního týmu. Svalovat vinu na trenéra je totiž v tomhle případě hodně krátkozraké.
Daleko lepší bude podívat se hokejové realitě do očí, nastavit si zrcadlo pravdy. A tenhle pohled objektivně přijmout. Je hloupost kritizovat Hadamczika za zastaralý herní systém nebo špatný výběr hráčů. Trenér zkrátka pracuje s tím, co má po ruce. A stejně jako pekař neupeče ze zkažené mouky křupavé a voňavé rohlíky, nemůže trenér s chybami kupícími hráči vyhrávat turnaje.
Faktem prostě je, že český hokej prochází krizí. Střední generace v mezinárodním měřítku zaostává, ta mladá až na několik výjimek teprve dorůstá. A někteří hráči mají svou kariéru tak "na háku", že se na mezinárodních akcích vyjma olympiády a možná mistrovství světa rozhodně nepředřou.
Určitá laxnost byla vidět i na zmíněném Karjala Cupu. Hráči, od kterých by to člověk nečekal, kupili chyby. Zbytečné, školácké. Hadamczikův výrok o tom, že příště raději vezme mladé hráče, kteří se budou o místo v sestavě rvát, tak asi překvapí málokoho.
Jasně, ani trenér není na celé blamáži bez viny, léčba jeho popravou by ale byla ambulantním řešením, které by z dlouhodobého hlediska nic nepřineslo. Český hokej potřebuje spíš dlouhodobou a koncepční terapii, trpělivou práci s mladými, kteří jako jediní mohou tenhle problém jednou vyřešit.
Za pár let to totiž budou oni, na nichž bude národní tým stát. A mnozí z nich potenciál rozhodně mají. Je tedy čas dát jim důvěru a prostor a třeba svým nadšením strhnou i uvadající "staré páky". Rozhodně to stojí zato zkusit. I za cenu toho, že medailové cinkání bude na pár let neznámým a nedosažitelným zvukem.
