Setkání olympijských vítězů
Ten s 97 to tam dobře motal, smál se naganský kapitán Růžička
24.02.2013 07:30 Původní zpráva
Jako kapitán dovedl českou hokejovou reprezentaci k největšímu úspěchu historie. Vladimír Růžička, který jako první z olympijských šampionů z Nagana ukončil aktivní kariéru už v roce 2000, od té doby stihl posbírat úspěchy i jako trenér. Na lavičce reprezentace získal dva tituly mistra světa, na střídačce Slavie zase dva extraligové triumfy. "Osobně historií moc nežiju, ale je opravdu hezké se vidět a zavzpomínat," těšilo ho na sobotním setkání naganských olympijských vítězů.
To bylo spojené s verrnisáží fotografií z Nagana v Národní galerii a dorazilo na něj sedmnáct členů zlatého týmu. Chyběli jen ti, kteří aktivně hrají za mořem (Jágr, Hejduk, Hamrlík), Dopita, Svoboda a Hnilička. "S většinou spoluhráčů se vídáme. Ale třeba Šmehla (Richarda Šmehlíka) nevídám, žije v Americe. Roberta Langa jsem viděl loni, když tady byl. Je to výborný nápad a musím svazu poděkovat, že takovou akci po patnácti letech uspořádal. Když se tehdy vyhrálo, tak to naším hokejovým národem hodně zahýbalo. Byl to veliký úspěch," vzpomíná.
S aktivní kariérou se rozloučil už v roce 2000 jako první ze "zlatých hochů", od té doby už se stihl stát jedním z nejúspěšnějších trenérů. "Dnes už bychom toho asi moc neuhráli," smál se dotazu, jak by to vypadalo, kdyby se spoluhráči z Nagana vyjeli na led nyní. "Možná tak dvě lajny by ještě mohly hrát, protože plno hráčů stále hraje. Když jsem se koukal na zápasy reprezentace, tak tam jsou hodně mladí kluci, možná by jim ještě ukázali, že ten hokej umí," uvažoval s úsměvem Růžička.
Fauly? Tehdy se nepískalo skoro nic
Sám se stihl v televizi podívat alespoň na část záznamu finálového utkání. "Manželka to akorát měla puštěné, když jsem přijel ze zápasu. Trošku jsem se tomu usmíval, hlavně faulům. Každého, kdo se na to dnes dívá, nejvíc upoutá, jak tam skoro žádný zákrok nebyl faul. Sekery, podebrání nohou, krosčeky, nepískalo se nic. Ale všichni hráči na to byli tak připravení. Věděl si, že když máš puk a nahraješ ho, tak někdo přijede a přetáhne tě nebo dohraje," popisoval kouč pražské Slavie, která se probojovala na průběžné první místo extraligy.
Hra mu také přišla pomalejší, než dnešní tempo. "Hokej byl před patnácti lety jiný, nedá se to vůbec srovnávat. Každá generace má svůj styl. I naši hráči na Slavii se tomu asi trošku usmívají, když vidí, jak jsme tam hráli. A co jsem říkal na toho s číslem 97? Že to tam dobře motal," smál se dotazům novinářů. "Koukali jsme i na hokejky a říkali jsme si, že to je taky velký rozdíl. Když se dnes podíváte na dřevěnou hokejku, tak dřív to byla taková polínka oproti těm dnešním," kývl směrem k vystaveným artefaktům.
Celá akce ho potěšila, ale nyní se upíná hlavně k výchově talentů, které by mohly v budoucnu naganský úspěch napodobit. "Já osobně historií moc nežiju. Jsem hrozně rád, že jsem u toho mohl být a všichni jsme si to prožili. Ale teď už je jiná doba. Teď chceme vychovávat hráče tak, abychom se třeba ještě dožili takového úspěchu, že bychom měli zlaté medaile na olympiádě," shrnul Růžička.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.