Žádná euforie, jsou to hlavně pochyby, které se z tribun linou až do šatny českého týmu. Základní část mistrovství světa v Minsku ukázala, že si čeští hráči musí dávat pozor i na hokejové trpaslíky. "Máme určitě na víc, ať mi nikdo neříká, že se musíme trápit s Italy nebo Dány," prohlásil v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ legendární brankář Jiří Holeček.
Začínají vyřazovací boje, Češi jsou se skřípěním zubů ve čtvrtfinále. Jak se vám uplynulých sedm zápasů zamlouvalo?
Jsem z výkonů našeho týmu dost rozpačitý. V části některých zápasů jsme přitom hráli dobře. Třeba v poslední části proti Kanadě. Nebo poslední dvě třetiny s Francií. Zajímavé je sledovat, jak hráči zapnou vždy až ve chvíli, kdy jim teče do bot.
Růžičkovi svěřenci dokázali v základní hrací době porazit jen Italy a Dány, jenže jim dohromady dali jen tři góly. Naposledy se protrápili k vítězství nad Francií, ovšem až v prodloužení. Čím to je, že nám dokáží zatápět tito papíroví outsideři?
Je to v tom, že soupeři bruslí víc než my. Češi začnou bruslit, až když prohrávají. Je mi záhadou, proč to nemůže jít od začátku, po celý zápas. Naposledy s Francií se zvedli, až když prohrávali 0:3.
Měli bychom si na urputné boje s těmito hokejovými trpaslíky pomalu zvykat?
Kdyby hráči chtěli, tak jsou schopní hrát dobrý hokej a soupeře přehrát. Ať mi nikdo neříká, že bychom se měli trápit v zápase proti Itálii nebo Dánsku. Vždyť je to druhá liga! A Francouzi... Jejich útočník Yorick Treille nedostal angažmá ani ve Spartě, kde ho propustili. A takoví hráči nás přehrávají.
Porovnejme si výkony českého týmu pod bývalým trenérem Aloisem Hadamczikem a nynějším Vladimírem Růžičkou. Cítíte nějaký rozdíl?
Samozřejmě nevím, jak to probíhá v šatně, jaká je odezva od hráčů. Myslím si ale, že hráči Růžičku uznávají, což u Hadamczika pokaždé nebylo zvykem. Na Růžičku si nic nedovolí, i proto, že byl špičkový hráč. Když něco řekne, tak hráči vědí, že to není blbost. A že to platí.
Tým zatím nemá absolutní podporu také u svého brankáře, Alexandr Salák figuruje až na dvanáctém místě v úspěšnosti zákroků. Jak na vás ve své premiérové sezoně v roli české jedničky působí?
Chytá dobře, ale bohužel to není gólman světové úrovně. Takové brankáře mají i v jiných mužstvech. Posledním nadprůměrným českým gólmanem byl Tomáš Vokoun, před ním ještě Dominik Hašek.
Naopak Jaromír Jágr zatím potvrzuje roli největší české hvězdy, vede produktivitu týmu. Nečekal jste přesto od něj trochu víc?
Oba spoluhráči z jeho formace, jak Hertl, tak Sobotka, s ním hrají výborně. Právě Sobotku vidím jako nejlepšího českého hráče. Jágr je prostě dvaačtyřicetiletý hokejista. Když přijdeme o puk a začne útočit soupeř, tak Jarda zatočí na střídačku...
Ač to sám odmítá, myslíte, že se objeví i na příštím mistrovství světa, které se bude konat v Praze?
Nevím, jestli bude ještě chodit (smích). Každý rok je znát. Sám se rozhodne podle toho, jak se bude cítit. Nemá cenu, aby si dělal ostudu. Nemá zapotřebí, aby lidé o něm mluvili a říkali si, co tam ještě dělá.
Ve čtvrtfinále čeká český tým výběr USA, před turnajem jeden z favoritů, který však podobně jako Češi nečekaně klopýtá. Co od utkání očekáváte?
Američané mají také mladé mužstvo. Jejich předností je, že jsou tradičně výborní a rychlí bruslaři. Už v mých dobách, kdy jsme dokázali porazit kdekoho, přišli Američani a dali nám pět gólů rychlými brejky. V tom vynikají pořád. Když nebudeme bruslit proti Američanům a nestihneme zachytávat jejich protiútoky, dopadneme špatně. Musíme zlepšit pohyb, jet od první minuty, nikoliv od druhé třetiny. Je třeba hrát agresivně, chodit do soubojů, snažit se je přehrát a nečekat, až nás zatlačí. To musíme udělat my.
