Lyžaři na Hradčanech? Zapomeňme!

Patří lyžaři na zápraží Pražského hradu? V neděli okupovali Hradčanské náměstí, závodilo se tady v rámci Tour de Ski. Odpověď není snadná, ale řešení má.

V metropoli, kde bývá sníh tak častým návštěvníkem jako alkoholik v mléčném baru, je lyžování nepřirozené. Působí uměle, stejně jako sníh vyrobený na daleké Šumavě, kde sněhová děla chrlila dnem a nocí kubíky prefabrikované hmoty k uspokojení skluzuchtivých profesionálních běžkařů.

Že z jihu Čech po ucpaných silnicích putovaly do Prahy desítky těžkých kamionů s bílým nákladem a že v Horní Vltavici, rodišti té obdivované sněhové nadílky vyložené a udusané nedaleko svatovítské katedrály, kvůli nenasytné sněhové technice vypadával v domácnostech elektrický proud, závodníky zajímat nemuselo a ani nezajímalo. Ti si naopak stěžovali na neregulérní trať na Hradčanském náměstí. Aby ne, svým úzkým profilem byla obtížná a zavinila řadu pádů.

Ostatně - o sport na Hradčanech fakt nešlo. To by si o závodu na kraťounké trati bez jediného kopce mohl myslet jen zaslepenec. O umístění mnohdy nerozhodovalo ani tak borcovo úsilí, jako spíš štěstí, když se o špičku lyže vyhnul držkopádu zaviněnému kolizí se soupeřem.

Argumenty na obranu Pražské lyže? Přišla hromada lidí (prý víc než 12 tisíc diváků, ale na všechny zájemce o pokoukání se ani nedostalo, podmínky pro ty, co přišli, byly nuzné - od váznoucího očerstvení po zmatky v informačním systému), televizní přenos zhlédly miliony lidí ve světě a Praha o sobě dala vědět (i když za lyžovačkou vyrazí do „stověžaté" i po této události asi málokterý turista).

A že ta půldenní legrace stála údajně přes deset milionů? Je to dost, ale šéfka organizátorů Neumannová tvrdí, že šlo o ryze soukromé zdroje. Kdekdo vyjmenuje lepší způsob, jak s takovou sumou naložit (třeba ji dát na výchovu nových talentů, jichž se českému ženskému lyžování po odchodu „zlaté Katky" zhusta nedostává - jenže to je běh na dlouhou trať a na to mecenáši moc neslyší). Avšak byly to prachy sponzorů, nikoli ze státní kasy (a tedy nás všech), a tak do toho můžeme jenom kecat a to je tak vše. Kdo platí, ten velí - a donátoři byli spokojeni, soudě podle přecpaných stanů pro VIP hosty. A hubu zacpe i fakt, že sníh byl po skončení akce u Hradu přestěhován na kraj Prahy k povyražení plebsu.

Lyžařský peloton se přesunul zpátky do Nového Města. Na Vysočinu, do sněhem zavátého lesa. Tam mu to sluší daleko víc, tam patří. Sprint na Hradčanech byl efektním pozlátkem, někoho nadchl, někoho naštval. Mělo by se na tuhletu show brzy zapomenout. A nebo to zkusit za rok znovu - ale pro děti z pražských škol. A jen tehdy, když sníh dodá samo nebe.

Foto: Jan Schejbal