Po zrůžovělém (a šíleně šťastném) mistrovství Evropy jsem měl takové tušení - blbá nálada českého fanouška se bumerangovitě vrátí hned při prvním neúspěchu ve světové kvalifikaci. Proč? Protože Michalu Bílkovi už nebude odpuštěno nic. Asi zaslouženě.
Zápas proti Bulharsku by s přehledem vyhrál Festival nudného filmu, přičemž by si odnesl i mírovou cenu poroty za minimalizaci střelby. Neznámí Bulhaři, z nichž ani jeden nehraje v nadprůměrném evropském týmu (na rozdíl od většiny Čechů), mohli na Letné v klidu vyhrát.
Je to Bílkem? Prostě to je Bílkem. Kouč opakuje v reprezentační hře stereotypní fragmenty chyb, které nakonec vytvoří obraz komplexní neschopnosti. Několik vzorů:
Doprostřed zálohy postaví Rajtorala, který tam nikdy nehrál, tudíž plzeňský blonďák létá letenským vzduchem jako chomáček suché trávy, ze strany na stranu, neví, co hrát, ztratí všechny míče a eliminuje sám sebe i reprezentační myšlení.
Jana Rezka přesune zpět na pravé křídlo, čímž vrací hru národního typu do zbabělé defenzivní nepopsatelnosti a ofenzivní tragédie. Už zase! Pekhart, jediný útočník, chudák osamocený, naprosto odříznutý, za ním ohromná díra, dlouho nic, pak další hráči, kteří si mezi sebou nejsou schopni přihrát, natož aby přihráli Pekhartovi. Výsledek: pocity trapnosti, že takhle fakt vypadá hra české reprezentace.
A nakonec: Davida Lafatu, který má alespoň gólový čuch a mohl by něco udělat, protože Bulhaři vážně nebyli nad jeho síly, pošle Bílek do hry deset minut před koncem, takže Lafatovi je především zima a pak skončí zápas.
Trenéra se lze zastat jen v jednom případě - absolutně nehraje Jaroslav Plašil, jenž by aktuálně, při absenci Rosického, měl být oporou národního týmu. Místo toho se z plachého blonďáčka stala plachá blondýna, která do toho snad ani neumí kopnout. Těžko říct, jestli Plašil bere nějaké prášky na uklidnění kvůli svému osobnímu životu (opustila jej porno-přítelkyně a prý mu vykradla konto), ale pokud je fakt bere, neměl by aplikovat desetinásobné dávky, jelikož na hřišti je potom vážně vytlumeně apatický.
Čechy také dost svazovalo pražské publikum. Hráči to říkali už před zápasem: "Lístky jsou drahé, první půl hodiny se nám nebude dařit a hned se bude pískat." Jako by měli svázané nohy. Otázkou je, jestli tím prvotním "provazem hrůzy" byla skutečně nervozita z fanoušků (kteří následně skutečně a zaslouženě pískali), nebo Bílkovo těžce nezapadající puzzle.
Tipuji spíše druhou variantu. Ti kluci zkrátka nevědí, co hrát. A nejsou schopni porazit Bulhary, kteří by se porážet měli. Vítej zpátky, blbá nálado! Budeš tu tak dlouho, jak Bílek tu bude.
