Pohoda skončila, jde do tuhého. Na MS na Slovensku čeká český hokejový tým čtvrtfinálový duel proti Německu. Zápas, o kterém hokejisté říkají, že se jejich sport přesunuje do boxerského ringu. Z něj vycházejí jen vítězové a poražení. "Půjde o všechno," potvrzuje trojnásobný mistr světa a olympijský vítěz 1998 z Nagana, útočník Martin Ručinský.
Je skutečně čtvrtfinále zlomovým bodem mezi úspěchem a propadákem?
Je to tak. Zažil jsem mistrovství světa, kdy jsme v základní skupině neprohráli, hráli skvěle a všechny válcovali, jako v roce 2004 v Praze, ale přišlo čtvrtfinále, v němž jsme jako první ze skupiny narazili na USA a podlehli na nájezdy. Všechno bylo rázem pryč. Měli jsme výborné mužstvo, hráli doma a byl to velký neúspěch. Je to o jednom zápase, kdy se rozhodne, zda budete bojovat o medaili, nebo končíte.
Připravuje se mužstvo, zejména po psychické stránce, na tento duel nějak speciálně?
Mohu mluvit jen za sebe a pro mě každý zápas na mistrovství světa či olympiádě byl důležitý. Důležitost zápasu si uvědomujete, ale připravujete se stejně jako na ostatní. Víte však, že je to rozhodující střetnutí. Jdete dál, nebo končíte.
Ani trenéři nebyli důslednější? Nezdůrazňovali, že se hraje o všechno?
Zvláštní vypíchnutí důležitosti tam nebylo, ale všichni si to uvědomovali. Ale nejde dělat věci jinak než do té doby.
Přichází po postupu do semifinále úleva?
To bych neřekl, žádná neexistuje. Pořád chcete dál vyhrávat. V semifinále i ve finále.
Český tým se prosmýkl do semifinále naposledy v roce 2015. Pak tři roky neúspěch. Čím si to vysvětlujete?
Jsme hokejový národ, hokej je velký fenomén. Od účasti na mistrovství světa nebo olympijských her se očekává medaile. A tu jsme už neměli dost dlouho. Proto se na čtvrtfinále díváme tak, že nás dělí od úspěchu či neúspěchu. Můžete probírat, že jsme přes něj už tři roky nepostoupili, ale čeká se nakonec medaile. Když se postoupí a nepřijde, je to pořád neúspěšné vystoupení.
Na které nevydařené čtvrtfinále nejvíce vzpomínáte?
Svou bilanci vám z hlavy neřeknu, ale stále si mi vybavuje z roku 2004 v Praze. Přijelo nás spousta z NHL, ve skupině se nám dařilo. Ale i když ji vyhrajete, tak není záruka, že půjdete dál. My vedli po dvou třetinách nad Američany 2:0, pak si dali vlastní gól, druhý byl smolný a vypadli jsme na nájezdy. A také olympiáda 2002 v Salt Lake City, když jsme při obhajobě zlata z Nagana prohráli s Rusy 0:1. Měli jsme výborný tým, ale nevyšlo to. Ale v tom je hokej nádherný. Hrajete výborně, a nejednou tu je šok a velké zklamání.
