Byla to scéna jako z amerického akčního filmu ve stylu asijského kung-fu. Oštěpařka Barbora Špotáková se právě stala v Ósace mistryní světa a její přítel Lukáš skočil ze čtyřmetrového ochozu, aby své milé jako jeden z prvních osobně pogratuloval. Ochranka však byla neprostupná.
"Držel ho Japonec dost pevně, vůbec jsem ho od něj nemohla odtrhnout, navíc Lukáš vypadal dost vyděšeně," smála se Špotáková urputnému boji o svého přítele. A kouč Rudolf Černý? Snažil se statného hasiče napodobit. "Jenže jemu je o čtyřicet let méně," usmíval se trenér. Z tribuny totiž spadl. Hrnul se na plochu tak rychle, že si nevšiml televizních drátů a zakopl. "Podívejte," ukázal na sedřené koleno.
I on měl problém s ochrankou. "Možná, že mě decentně někam poslali," vykládal s úsměvem rozrušený trenér. Nekoukal však kolem sebe a utíkal na plochu za svou slavnou svěřenkyní. Jak reagoval, to vůbec neví, euforickou chvíli si nepamatoval. "Možná jsem jí dal i pusu, nevím. Jsem úplně v transu," vykládal.
Šampionka o příteli: Má úplně obrovskej podíl
Přítel, nejdůležitější z maskotů, přinesl vicemistryni Evropy štěstí. Byl osobou nejbližší, která Špotákovou uklidňovala před finále, fandila během finále a pak dala najevo svou nezřízenou radost po finále. "Má úplně obrovskej podíl," upozornila oštěpařka.
Přitom jeho výlet do Japonska si zaplatili sami. "Byl to skvělý tah. Já tušila, že se nám to vyplatí," řekla. O svého milého se ani v dramatické chvíli na stadionu nebála. "Už jsem ho viděla v horších situacích, třeba když slaňoval domů do pátého patra, když jsme si zabouchli," usmívala se mistryně světa.
Poslední pokus už ani nemusela házet. Byla však připravená reagovat na případný útok po zbývajícím hodu Němky Obergfölové. "Ta začala jančit a vypadalo to, že hodila daleko," vykládala Špotáková. "Trochu mí zatrnulo. Ale viděla jsem grafiku a hlavně Věrku," připomněla diskařku Cechlovou, sedící s celou výpravou v hledišti. "Ona má vrhačské oko, ví, kam to letí. Věděla, že jí to nebude stačit," usmívala se oštěpařka.
Na tribunu křičela: Hoďte mi vlajku!
"Už se raduj, už se raduj!" křičeli na ni všichni vzápětí. "Já si ještě hodím," odvětila jim ještě na ploše. "Chtěla jsem si hodit jako mistryně světa," vysvětlila potom. Měla obrovskou chuť, ale rozhodčí ji kvůli běhu desetibojařů zdrželi. "Jinak by to letělo daleko, byla jsem nabuzená," řekla. Jenže se nemohla radovat ani hodit. "A vyprchalo to," přiznala.
"Hoďte mi vlajku!" křičela na tribunu. Pak si oběhla jen půlkolečko, protože pořadatelé ji dál nepustili. "Nepřipadám si jako taková hvězda, abych brzdila program," povídala skromně. Nechala si poradit i od stříbrné tyčkařky Baďurové, jak vydržet celý den až do večerního závodu. "Stejně jsem byla nervózní a asi dvacetkrát na záchodě," přiznala.
Během závodu však bylo všechno v pořádku, dokonce i "ztracený" karbonový oštěp, s nímž hází a který postrádala v kvalifikaci, se našel. Firma Nordic udělala totiž nový design. "Takže jsem ho nepoznala, měl fialovou spirálu, a normálně měl oranžovou. I trochu to byla moje chyba, uznávám," připustila, že spílala ve středu ostatním neprávem.
Co udělá s prémií? "Asi udělám radost několika lidem"
Před závodem měla jasno - nechtěla slyšet německou hymnu na stupních vítězů. Nyní uslyší českou. "To není možné, nevím, co budu dělat, asi budu brečet jako želva," prohlásila. A co udělá s prémií 60 000 dolarů? "To fakt dostanu?" překvapila ji částka za titul. "Asi mi to nejspíš zdaní, takže to asi tolik nebude, ne?" ptala se. "Asi na bydlení se bude šetřit, možná udělám radost několika lidem," přemítala.
Možná by nová mistryně světa Špotáková měla nějaké peníze ušetřit a nechat je na příští rok na výlet svého přítele do Pekingu na olympijské hry. Aby jí zase přinesl zlaté štěstí.
Foto: ČTK
