Nadechnout se, ponořit a vydržet až k povážlivé hranici takzvaného blackoutu. České freedivingové potápěčce nedělá psychicky mimořádně náročná disciplína zvaná statická apnoe žádné problémy. Dokonce při ní odpočívá. V červenci se "prorelaxovala" až k titulu mistryně světa.
Zkuste laikovi popsat, co se vám odehrává v hlavě a v těle, když jste osm a půl minuty pod vodou. Co v tomto pro člověka nepřirozeném stavu zažíváte?
Především objevuji sebe samu. Obdivuji, čeho všeho je schopen lidský mozek, co zvládne naše tělo. Odkrývají se mi jejich limity a to, jak geniálně spolupracují. Během výkonu mám zavřené oči, takže vnímám víceméně černo, což je ideální. Záleží na tom, jak je osvětlený bazén. Někdy se mi do mysli vloudí příjemné vzpomínky, které jsem zažila ve vodě. Vybaví se mi třeba výjev delfínů, na něž jsem koukala ve stejné poloze z hladiny v JAR. Zaměstnávají sice mozek, takže mi berou kyslík, ale ve výsledku je to příjemné. Nepříjemné vjemy mě obtěžují málokdy.
Máte zadržený dech, dlouho zadržený dech - jako byste měla místo plic žábry. Jak pod vodou hospodaříte s ubývajícím kyslíkem?
První minutu pod vodou jsem uvolněná, všechno je v pohodě. S druhou minutou je to stále lepší, chce se mi spát. Třetí minuta je velmi příjemná, zvláště když jsou v bazénu malé vlnky, které se mnou jemně houpou. Ale v těle se mezitím dějí věci. Na tváři pod očima máme receptory, které reagují na teplotu, mozek díky nim ví, že mám obličej ve vodě a zadržený dech, takže spustí takzvaný savčí potápěčský reflex, jaký mají třeba delfíni nebo tuleni, ale pochopitelně na úplně jiné úrovni. Člověku se zklidní tepová frekvence, začnou se stahovat cévy v periferiích - v končetinách. Krev, která normálně prokrvuje celé tělo, se začíná koncentrovat do nejdůležitějších částí těla. Ve finále proudí především mezi plícemi, srdcem a mozkem a stará se o okysličení zásadních orgánů.
Cítíte ten proces?
Já ho nevnímám, ale mám kamaráda, který vazokonstrikci (stažení cév, pozn. red.) cítí. Vnímá, jak mu "odcházejí" ruce.
Nechce se mi věřit, že tyhle změny neprovázejí nepříjemné pocity.
Vím, co se ve mně děje, vím, že probíhající reakce jsou správné reakce, a vím, že dýchat ještě nepotřebuji. Že se tělo dožaduje nádechu, je přirozená reakce. Mozek nedává signál k nádechu proto, že má málo kyslíku, ale kvůli zvedající se hladině oxidu uhličitého. PH krve je kyselejší, na což reagují chemoreceptory, které vyvolají takzvané brániční kontrakce - bránice, jež odděluje dutinu hrudní od dutiny břišní, se stáhne nahoru a nutí ponořeného se nadechnout. Někdo to přirovnává ke kopancům do břicha, ale je to podobné jako při silné škytavce. První slabou brániční kontrakci cítím na třetí, třetí a půlté minutě.
Nezačínáte v tu chvíli panikařit?
Ne, protože vím, že tělo reaguje, jak má. Horší by bylo, kdyby ke kontrakcím nedocházelo a nepoznala bych, kdy mám skončit.
Čtvrtá minuta.
Brániční kontrakce začínají být silnější. Nevěnuji jim pozornost. V páté minutě to se mnou začne házet. Kdyby to byl jen trénink nebo nedůležitý lokální závod, asi bych se vynořila, ale na mistrovství světa jsem se na to přece nemohla vykašlat. Kontračky jsou kámošky, jak říká můj trenér Martin Zajac. Nezatínám zuby, nebráním se jim, protože to by mi zbytečně bralo kyslík. Vím, že se nic neděje, že mám v krvi ještě dost kyslíku, abych mohla pokračovat.
Skočme do sedmé minuty, ještě o sobě víte?
Tělo dostává zabrat a mozek musí situaci řešit. Brání se zátěži a reaguje uvolněním takzvaných hormonů štěstí - serotoninu a endorfinu. To nejhorší, čtvrtou až šestou minutu, mám za sebou. Brániční kontrakce jsou slabší, nevadí mi tolik, ale o to víc si musím dávat pozor na hypoxii (nedostatek kyslíku v těle, pozn. red.). Je záludná, nemusím ji poznat. Mohu se cítít v pohodě a najednou ztratit vědomí, aniž by tělo vyslalo varovné příznaky.
*ZAŽILA SAMA POD VODOU TZV. BLACKOUT?
*CO POD VODOU UKAZOVALA TRENÉROVI PŘED PŘEKONÁNÍM SVĚTOVÉHO REKORDU?
*JE POTŘEBA MÍT K TÉTO DISCIPLÍNĚ TALENT?
*PROČ JSOU POTÁPĚČI PŘI HLUBOKÝCH PONORECH TROCHU MIMO?
*TRÉNUJE ZADRŽOVÁNÍ DECHU I NA SOUŠI?
ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY NALEZNETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ MĚSÍČNÍKU INTERVIEW.
