S českým dostihovým sportem to není v Česku tak špatné, jak se říká. Jak po finanční, tak po chovatelské stránce. Myslí si to Ivo Köhler, majitel nyní už trojnásobného šampiona Velké pardubické Tiumena, kterého v neděli dovedl do cíle na prvním místě legendární žokej Josef Váňa starší. Ani po třech triumfech za sebou však šťastný vlastník nemůže říct, že by se v Česku dalo na dostizích vydělávat.
I když mají majitelé štěstí a z jejich hříběte se časem vyloupne dostihový šampion, většinou to neznamená finanční zisk. Platí to i v případě vítězů Velké pardubické, která majiteli svého šampiona letos vyhrála 1,8 milionu korun. I když Tiumen triumfoval i potřetí po sobě, nedají se prý dostihovým sportem u nás vydělat velké peníze. Přesto je podle Ivo Köhlera na vysoké úrovni hlavně kvůli lidem, kteří se kolem koní v Česku pohybují.
I po třech triumfech Tiumena můžete říct, že se vám dostihový sport nevyplácí?
Co se týče financí, v Česku je vrcholem Velká pardubická a také České derby. Abyste se těchto dostihů mohli zúčastnit, musíte mít top koně. Většinou je chováte od jednoho roku. V derby může startovat od tří let věku, ve Velké pardubické od šesti. Do té doby je máte v přípravě. Pipláte je, živíte, krmíte. K tomu připočítejte trénink, veterinu, personál ve stájích. To něco stojí. Když vám pak kůň něco vyhraje, tak i něco vydělá, ale to je navíc. Musíte mít k tomu také kupu štěstí, není to o penězích. Ani Tomáš Rosický určitě nehraje fotbal jenom pro peníze.
Jak nákladné je vychovat u nás šampiona pro Velkou pardubickou?
Velká pardubická je jediný překážkový dostih, který má u nás finančně smysl. Připravit na ni koně je obrovská práce a dřina, která něco stojí. Ale nemůžu říct, že v Česku je na tom dostihový sport finančně úplně špatně. I když se na tom vydělávat nedá, proti Rakousku, Slovensku, Polsku a Maďarsku jsme králové. U nás jsme si dokázali udržet tradici a výkonnost. Máme hodně závodišť, kolem dvou tisíc koní v tréninku...
Čekalo by se, že bohatší Rakousko by nemuselo mít problém dostihový sport financovat...
A přitom tam jsou na tom, co se týče koní, úplně nejhůř ze střední Evropy. Mají tam s bídou 20 dostihů za rok. Prostě se jim tu tradici z dob Rakouska-Uherska, která u nás zůstala, nepodařilo udržet. Na tom je jasně vidět, že to není o penězích, ale o nadšení ke sportu a lásce ke koním. My tady sice nevyděláváme, ale daří se nám to tu udržet. V Rakousku jsou ekonomicky jinde, ale nedaří se jim to.
Zní to od vás skoro idylicky, peníze nejsou, ale láska ke koním, která je nejdůležitější, nechybí. Přesto se před letošní Velkou pardubickou znovu rozhořela diskuse, jak špatná je situace. V čem?
Nepodařilo se zatím přilákat nadnárodní společnosti jako sponzory. Přesto se tady závodí. Je to snad jen otázka času, kdy se to zlepší, kdy bude otázkou prestiže spojit jméno své firmy s tak starým podnikem, jako je Velká pardubická. Vždyť před 121 lety tady nebyl třeba ani fotbal, ale koně a závody na nich jo.
Jak jste slavili třetí triumf Tiumena?
Prací, ale v neděli byl v Pardubicích ještě závěrečný večírek. Takové hezké uzavření letošního ročníku s primátorkou.
Co dělal vítěz Velké pardubické den po svém triumfu?
Vyjel si na příjemnou procházku, zchladit si nožky tady u nás do takového brodu, kam koně vodíme. Jinak bude teď dva měsíce odpočívat. Připravíme ho na zazimování, budou probíhat jen lehké zimní tréninky.
Co dělá špičkový závodní kůň mimo dostihovou sezonu?
Nepracuje tak intenzivně. Ráno jde pod sedlo, ale je to jen lehká práce, jak my říkáme. Pak si hraje ve výběhu.
Jak to vypadá, když si šampion hraje?
Ve výběhu se koně samozřejmě pasou, ale kromě toho hledají různou aktivitu, pošťuchují se. Občas se sice najde nějaký provokatér, který to přehání, ale od ostatních dostane co proto.
A Tiumen patří do které skupiny?
Ten se snaží se pokud možno do ničeho nezaplétat. Nechá se okusovat, moc se nebrání, je trpělivý. Naprosto bezproblémový kůň, hrozně hodný.
Můžete popsat jeho závodnickou genezi?
Tiumena máme od ročka. Dva roky byl v přípravě u Lenky Horákové, kde jezdil rovinu a pomalu se chystal. Šetřila ho. Ve čtyřech letech jsem chtěl, aby přešel na překážky, tak jsme ho dali k panu Váňovi. Už jsme u něj měli jiné koně, jen Tiumen byl jinde, takže to byla logická volba.
Čím vás Váňa upoutal, že jste se rozhodl svoje koně svěřit do tréninku právě do jeho stáje?
Výsledky. Tím, jak jim to běhá. Když jsem viděl tu profesionalitu, jak jim všechno klape, jak se na všechno soustředí, dal jsem koně k nim. Jenom se mi časem potvrdilo, že jsem to viděl správně.
Některé hlasy Váňovi zazlívají, že má sice výsledky, ale na koně že je hodně tvrdý. Nebál jste se toho?
Když vidíte výsledky, tak si sám řeknete, co je pravda. Kdyby na ty koně byl až moc tvrdý, nevyhrávali by. To je stejné jako s Martinou Sáblíkovou, když se říká o jejím trenérovi Novákovi, že je to diktátor a magor... Kdyby tomu nerozuměl a nebyl dobrý trenér, který Martinu uměl najít, nebyla by tak úspěšná.
VIDEOZÁZNAM CELÉHO ZÁVODU 121. ROČNÍKU VELKÉ PARDUBICKÉ
