Exhibice s Barbarians
Ryzí duch ragby aneb Fotbal i hokej mohou jen závidět
09.11.2016 11:00 Původní zpráva
Šel z toho mráz po zádech a nebylo to teplotou sahající pod bod mrazu. Atmosféra "narozeninového" klání mezi českým výběrem a slavnými Barbarian FC ukázala ragby v celé své svérázně skromné kráse. Jasný výsledek 0:71 nikdo neřešil.
Barbarians právě složili další pětku. Fanoušci na tribunách tleskají skvělé akci. Neozývá se žádný pískot, nikdo znechuceně neodchází domů do tepla či brblat do hostince u piva. Naopak. Stadion obchází mexická vlna. Část Prahy nad Břevnovským klášterem vytrhává z večerního klidu hromový pokřik "Kdo neskáče, není Čech".
Ne, nikdo se nezbláznil. Jen se hrál na plochodrážním stadionu Markéta opravdu velký ragbyový zápas. Přijeli Barbarians, ragbisté přezdívaní Krvelační gentlemani. Pořízci i atleti, které obdivují zejména na jižní polokouli miliony fanoušků.
Jsou zvyklí hrát na nejlepších stadionech světa. Teď přijeli do skromných podmínek stadionu, kde se jezdí hlavně na motorkách a jehož zázemí odpovídá spíše nižším fotbalovým soutěžím. To ale nebyl pro ragbyové hvězdy problém. Bez nároku na honorář a s příslibem, že výtěžek půjde na charitu, kývli na nabídku zúčastnit se oslav 90. výročí založení českého ragby.
Bylo vyprodáno, na zápas si našlo cestu 7300 fanoušků. Mrzlo, čaj ani svařák dlouho nepomáhaly, lidé nabalení do dek přesto vytrvale fandili českému týmu. "Víme, že nás spláchnou," nedělali si iluze v předzápasové kampani čeští hráči lákající na sportovní svátek.
Spláchli, ale nezadupali, jak stálo na další vizualizaci. Tým kapitána Roberta Vovse se statečně bránil o dvě třídy lepšímu soupeři, který nakonec tuzemský výběr jasně přehrál. "Největší zápas, co jsem kdy hrál. Hroznej fofr. Normálně jsem schopný během zápasu mluvit, ale teď jsem ani nemohl popadnout dech. Neskutečné, super zápas," oddychoval v rozhovoru pro ČT Sport Marek Šimák, jeden z nejrychlejších hráčů české extraligy.
"Barbaři" nenechali Čechům k narozeninám ani bod. Přesto byli z nadílky nadšení jak fanoušci ragby, tak sami hráči.
"Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo," zpívaly tribuny po utkání společně s hráči. Od několikaminutového potlesku po utkání doslova bolely ruce. Po prohře 0:71. Pro laika, zvyklého zejména na fotbalovou a hokejovou atmosféru, nepochopitelné.
Následovalo kolečko kolem tribun, ke kterému se přidali i Barbarians. Poté společné fotografování, ke kterému tuzemský výběr přizvali právě ragbyové superstars. Žádná pozápasová zášť, ale dlouhá objetí, úsměvy… Češi poté soupeři udělali čestnou uličku, anglický celek jim poté gesto oplatil.
"Ač to podle výsledku nevypadá, bylo to poměrně těžké utkání. Musím pochválit úžasné, hlasité publikum. Jsem moc rád, že jsem si tady mohl zahrát," poděkoval po zápase Melani Nanai, rodák ze Samoy, hrající za novozélandský Auckland. "Je to oslava i přes takový výsledek. Podobných zápasů nehrajete za kariéru mnoho. Moc jsme si to užili," řekl kapitán Voves, profesí policista, který se věnuje i zápasům MMA.
Nejenže se Barbarians vzdali honoráře, jak je jejich zvykem, ale sami ještě podpořili české ragby, kterému už jen svým příjezdem udělali úžasnou reklamu. Mladí ragbisté mohli poprvé vidět své vzory, hráči zažili konfrontaci s nejlepšími hráči světa. A diváci na vlastní kůži poznali ryzí duch férového ragby, kamarádského sportu těch největších tvrďáků.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.