Velký příběh napsala v předposlední den světového šampionátu v silniční cyklistice Chantal Blaaková. Sedmadvacetiletá Nizozemka si dojela pro duhový trikot i přesto, že se musela po nepříjemném pádu vracet do závodu a potlučená sbírat psychické síly na závěr nejdelšího silničního závodu na MS v historii.
"Byla to skvělá týmová práce. Já byla strašně moc šťastná už za to, když jsem v tomto roce získala titul domácí šampionky. A teď mám i ten duhový - sen se stal skutečností," prohlásila Blaaková po životním úspěchu.
"Těžko tomu všemu uvěřit poté, co se v průběhu závodu stalo. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se zvedla a posadila zpět na kolo. V ten moment mě to i hodně bolelo a já myslela, že mám po závodě," připustila Blaaková.
Přesto se nevzdala zlatého snu. "Pomyslela jsem si, že se hlavně pokusím dostat zpět a uvidím, co bude možné udělat dál. Ale samozřejmě tohle celé nebyl můj plán, jak vyhrát závod. Chtěla jsem i pomoci našemu týmu," vyprávěla Blaaková.
Přes manko, jež nabrala, se jí podařilo dotáhnout k ohnisku dění. "A pak jsem se naštěstí dostala do dobrého úniku, což bylo výborné, protože jsem přes stoupání mohla jet vepředu a poté už jsem jen následovala své srdce. A vydržela osamocená až do konce," popsala Blaaková.
Vyhrát byla v závěru povinnost
Čerstvá šampionka vytěžila maximum z režie závodu, kterou měla mimořádně silná sestava Nizozemek pevně v rukách. "Jely jsme agresivně a každá z nás byla hodně silná, po této stránce šlo všechno v souladu s plánem. Jakmile se pak dostanete do takového sóla, je to zase něco úplně jiného a jste pod velkým tlakem, protože v tu chvíli prostě musíte vyhrát," prohlásila Blaaková.
Nizozemky byly při své spolupráci skvěle fungujícím soukolím. Aniž by v závěrečném okruhu stačily probrat mezi sebou taktiku slovně, spolehlivě zafungovaly jejich závodní instinkty.
"Opravdu jsme se nedomlouvaly, ale věděly jsme dobře, co dělat. V sedmičce v popředí jsme byly tři, takže bychom měly útočit. Na spurt jsme nemohly čekat, zejména s Hannah Barnesovou v zádech. Annemiek (Van Vleutenová) zaútočila první a každý zareagoval. Pomyslela jsem si jen: 'OK, tohle je dobrá chvíle' a zkusila to. Nevím, co se stalo, že mě nikdo nenásledoval. Asi čekaly příliš dlouho," podotkla Blaaková.
