Tabu fotbalu i hokeje
Prokletí homosexuálů: ve sportovních šatnách čeká šikana

Můžeš hrát. Tak se jmenuje nová kampaň, která se rozjíždí v NHL a která bojuje proti homofobii v hokeji. I když se oficiálně všechny soutěže a organizace snaží být homosexuálům ve sportu otevřené, realita je jiná - jen málokdo se přizná. Ve sportovních šatnách není pro spoluhráče s odlišnou sexuální orientací místo.

"V chorvatské reprezentaci nikdy nebude hrát gay - to můžu fanouškům slíbit. Víte, já jsem ani nikdy ve fotbale homosexuála nepotkal, protože ho hrají jen zdraví lidé," řekl prezident Chorvatské fotbalové federace Vlatko Marković na konci minulého roku a hned za to dostal od Evropské fotbalové federace UEFA pokutu 10 tisíc eur (245 tisíc korun).

I přes tresty a snahy různorodých zastřešujících organizací otevřít se je homofobie v kolektivních mužských sportech, v čele s fotbalem a hokejem, normální.

Kdo může, mlčí. Téměř neexistují výjimky. A když ano, dopadají tragicky. Prvním poměrně známým fotbalistou, který prolomil bariéru a přiznal se k odlišné sexuální orientaci, byl anglický fotbalista s nigerijskými kořeny Justin Fashanu, jenž hrál v osmdesátých letech za Norwich City, Nottingham Forrest, Manchester City nebo West Ham.

Když zářil v Nottinghamu, jen málokdo ve městě si nepovídal o jeho výletech do místních gay klubů. Když pak vyšel s přiznáním ven, byl spokojený: "Ulevilo se mi a mám podporu spoluhráčů." Jenže byla to jen hezká slova pro média, Fashanu přiznal, že později zažíval pekelnou šikanu.

Od doby, kdy vyšel ven s (duhovou) barvou, nevydržel nikde příliš dlouho. A když se stal na konci devadesátých let, jakožto "symbol otevřenosti fotbalu v USA", trenérem juniorského reprezentačního výběru, obvinil ho jeden sedmnáctiletý svěřenec ze znásilnění.

Fashanu tvrdil, že vše mělo být dobrovolné, jenže tušil, že trestu neunikne. Pár dní po obvinění se oběsil v garáži svého domu.

Chára pro gaye

Max Clifford, PR poradce britských celebrit, mezi něž spadají i fotbalisté, pro BBC řekl: "Kolem gay fotbalistů bude pořád ticho. I já radím: Nepřiznávejte se. Znamenalo by to pro vás pravděpodobné snížení ostatních příjmů - vždyť kdo chce v reklamě homosexuála? A navíc - většina spoluhráčů by to nevzala. A kdo ví, jak by to vzal klub. Mlčet je prostě lepší."

Podobně jako Fashanu ve fotbale se snažil v hokeji prolomit led Brendan Burke - hokejista, který sice hrál jen univerzitní soutěž, ale jeho jméno bylo známé v souvislosti s Brianem Burkem, populárním prezidentem a generálním manažerem Toronta Maple Leafs.

Jeho syn se přiznal, že je homosexuál, v Americe z toho byl velký příběh. Jenže i tenhle dopadl tragicky. Brendan zahynul v roce 2010 při autonehodě. Nyní Brian Burke a jeho druhý syn Patrick, skaut Philadelphie, založili již zmíněnou organizaci Můžeš hrát, která bojuje proti homofobii v NHL. "Tenhle projekt plně podporuji. Nezáleží na tom, kdo jste nebo v co věříte - jde o to, zda umíte hrát hokej," řekl slovenský obránce Zdeno Chára, který se stal hlavní tváří projektu, jehož motto je jednoduché: "Pokud můžeš hrát, tak hraj."

Již dříve se podporou homosexuálních sňatků "proslavil" Sean Avery (sám byl heterosexuál) - jinak neoblíbený provokatér, který dlouhá léta otravoval život na ledě protihráčům. Nedávno skončil kariéru. A jak nejčastěji verbálně útočili na kontroverzního hokejistu jeho protivníci? Samozřejmě - s odkazem na jeho oblíbené homosexuální sňatky.