Argentinci jeho zranění nevěřili. Přesto vypadá neuvěřitelně, že by si tohle někdo vymyslel. Tenista Radek Štěpánek po nedělní výhře nad Monakem vyprávěl, čím vším si musel v posledních dnech projít, než pomohl týmu k postupu do semifinále Davisova poháru.
Štěpánek byl hlavním strůjcem postupu českého přes nebezpečný tým Argentiny do semifinále týmové soutěže, v němž se v září utká o finále s Chorvatskem.
ČTĚTE TAKÉ: Srdcař Štěpánek, stabilní Berdych. Pohádka končit nemusí
Radku, cítil jste bolest? Jak se s tím hrálo?
Cítil. Dneska jsem nastoupil vlastně nezatejpovaný, protože ve čtyřhře mě to strašně tahalo. Bolest je na obou kolenou na hrozně špatném místě, které se blbě tejpuje. Pak se mi strašně rychle unavovaly nohy, protože se neprokrvovaly. Ještě jsme zkusili úplně jiný tejp, který však po pěti minutách zmizel dolů. Radši jsem nastoupil bez něj. V sobotu jsem dostal injekce a prášky. Bolest otupila. Já jsem do toho šel s tím, že se na to musím vykašlat. Jednou jsem se rozhodl do toho jít a snažil jsem se myslet na cokoliv jiného než na to, jestli to cítím, nebo ne, abych tomu nezačal podléhat. Teď jsem za svoje rozhodnutí rád.
Co všechno vám s koleny dělali, abyste mohl nastoupit?
Elektroléčba, masáže od doktora Koláře, zábaly na noc... Použili jsme všechno možné.
Vyspal jste se před zápasem?
Třikrát jsem byl vzhůru. Od rána jsem byl hodně nervózní, ale nakonec jsem rád, že jsem to zvládl. Fakt jsem na sebe hrdý.
Argentinci říkali, že pokud byste skutečně byl zraněný, nemohl byste běhat. Co si o tom myslíte?
S pohybem jako takovým jsem problémy neměl. Největší potíž byla opřít se o nohu do bekhendu. Tím, že jsem dostal tu injekci, mi noha úplně otupla. Cítil jsem pak jenom tlakovou bolest a byl jsem schopen se hýbat. Navíc jsem měl tréninkové manko. Snažil jsem se šetřit energii, kde se dá. Nedělat žádná zbytečná gesta, například. Nechtěl jsem to na sobě dát znát, abych nepřihrával soupeři moc psychické energie, a to se mi povedlo.
Kdyby to byl nějaký turnaj a nehrálo by se za Českou republiku, nastoupil byste?
Upřímně - nenastoupil bych a byl už někde týden v lázních.
ČTĚTE TAKÉ: Štěpánek to dokázal: Češi v semifinále Davis Cupu
Tenisté slaví a slibují: Tímhle to ještě nekončí
Bylo to vaše vysněné utkání? Rozhodnout v pátém zápase o postupu do semifinále...
Bylo by v případě, kdybych věděl, že je všechno v pořádku. Ale tohohle vítězství si vážím víc než kteréhokoliv předtím. Jak se říká, musel jsem si hrábnout hodně hluboko. Strašně rád bych hrál celé tři dny a bojoval tady od úvodní dvouhry, ale ta situace taková nebyla. Vzal jsem tu odpovědnost na sebe, i když jsem věděl, že jdu do velkého rizika. Celý týden všichni pracovali na tom, abych byl co nejvíc fit. Věděli jsme, že stoprocentní nebudu, ale snažili se dělat se mnou všechno možné, abych byl schopen hrát, a to se povedlo a za to všem patří dík.
Kdy jste se rozhodl, že nastoupíte?
Po čtyřhře jsem se vůbec necítil dobře, ale bylo to také dáno tím, jak jsem měl tu nohu zavázanou. Ten pocit nebyl vůbec dobrý. I když jsme vyhráli hrozně hladce, věděl jsem, že na dvouhru to takhle nepůjde. Před večeří jsem dostal injekci proti bolesti a prášky. Pak jsem se cítil jakžtakž a oznámil jsem kapitánovi, že pokud by to Tomášovi nevyšlo, nastoupím.
Kdo vás v rozhodnutí ovlivňoval? Říká se, že vás přemlouvali úplně všichni.
Než jsme šli v sobotu na večeři, měl jsem pohovor se svým kondičním trenérem, který mé tělo zná nejlíp. I s mým bratránkem a manažerem Tomášem mi říkali, že mé tělo to vydrží, že taková šance se nemusí opakovat za celý život, a musím říct, že na mě měli hodně velký vliv.
Něčím podobným jste si prošel už v baráži se Švýcarskem proti Wawrinkovi. Pomohla vám teď v něčem tahle zkušenost?
Já jsem si těch zápasů za stavu 2:2 už zažil víc. Některé se povedly, jiné ne. Určitě jsem nějaké zkušenosti měl, ale já jsem hlavně věřil, že na tomhle rychlém povrch na Monaka mám, a věřil jsem ve své schopnosti. Taky mě hnali diváci. V zádech jsem toho měl určitě víc než on.
Co máte teď v plánu?
Na měsíc úplně vysadím a pojedu se léčit konečně do těch lázní. Takhle už dál nejde hrát. Musím se dát stoprocentně do pořádku.
Foto: Robert Sedmík
