Petra Kvitová zažila velmi náročný vstup do tenisového kolotoče. Letos odehrála enormní množství utkání a tělo řeklo dost. Rodačka z Fulneku oznámila krátkou pauzu věnovanou odpočinku a zároveň uklidnila fanoušky, kteří si dělali starost o fyzické zdraví slavné tenistky.
Sydney, Australan Open, Petrohrad, Dubaj. Kvitová vlétla do nové sezony jako dobře namazaný stroj a pokračuje v úspěšném loňském tažení. Jenže tělo stroj není a odpočívat musí. Proto si dala týden pauzu, tu tráví v České republice. "Nechci už být ta, co se vrací. Chci být normální hráčka a tou se teď cítím, řekla v rozhovoru pro Český rozhlas.
"Knížku Šarapovové jsem nečetla. Slyšela jsem úryvky sportovních knih, ale sama jsem žádnou nečetla. Rodiče mají doma knihu André Agassiho, ale já na ní ještě chuť nedostala. Jsem na jinou literaturu, než o tenisu," přiznala dvojnásobná wimbledonská vítězka, která se naopak s chutí pustila do knihy fyzioterapeuta Pavla Koláře, jež se stará o její tělo.
Strastiplný návrat
V rozhovoru s Lucií Výbornou připomněla svou cestu zpět na vrchol. Při návratu nechtěla nic měnit a rychle se hodlala zbavit nálepky hráčky, která se vrací. Používala stejnou raketu, a přestože byla trochu jinak vybalancovaná, vrátila se k nástroji, se kterým byla zvyklá pracovat.
Proč neměnila? "Odrazilo by se to na mé hře, na mém těle," přiznala světová trojka.
"Tenis je mentální, fyzická a taktická hra. Je trochu jako šachy. Předvídáte údery, které přijdou. Někdy soupeřky znáte, pak je t jednodušší. Občas soupeřky studuju, postřehy z odehraných zápasů si pak píšu do deníčku," svěřila se česká lvice. Tajné zápisky jsou určené jen jejím očím, nedává je přečíst ani trenérovi.
Následky napadení z konce roku 2016 si nese dodnes. Jak fyzické, tak psychické. "Bojím se jít sama na nákup. Jsem raději, když jde někdo se mnou. Večer nechodím nikdy nikam sama," říká osmadvacetiletá tenistka.
"Selfíčka jsou pro mě náročná, když se mě někdo dotýká a je to chlap, raději se podepisuji. Fotky s dětmi mě naopak těší," přiznává svůj trvající strach Kvitová. Dodává však, že se to postupně lepší, k uzdravení těla i duše ji však nejspíš ještě čeká dlouhá cesta.
