Každý nový turnaj přináší pro české hokejisty možnost zastavit dlouhodobý pád ke dnu, jenže pak přijde pravý opak. Slzy, prázdné pohledy a černé barvy nejlépe vystihují momentální stav českého hokeje. Jejich původcem však nemá být opětovné čtvrtfinálové vypadnutí. K pláči je něco jiného.
Je to samotný hokej, kterým hráči se lvy a orlicemi na dresech přinášejí do českých očí hluboký pohled bezmoci. Hokejové představení Růžičkových svěřenců v olympijském Vancouveru bolelo a přineslo další důkaz, že už není špatně jenom něco. Je toho víc. Skoro všechno.
Ten kontrast ani nemohl být větší. Po superhokeji v podání Kanady a Ruska (především Kanady) vypadal duel Česka s Finskem jako laciná polská napodobenina hry s pukem. Nasazení, dravost, sebevědomí, důraz, hokejovost. To vše bylo v prvním případě maximální, ve druhém nebylo.
ČTĚTE TAKÉ: Výtečný Vokoun truchlil: Strašné zklamání
Nejsme velmoc, řekl Jágr. Růžička za týmem stojí
Bezzubí Češi, Finové ukončili jejich medailový sen
Jediný, kdo zaslouží po české hokejové olympijské trapnosti obdiv, je gólman Vokoun. Ani ne tak za své skvělé zákroky, díky kterým Češi se štěstím porazili třeba Lotyše. Obdiv mu patří za to, že to všechno vydržel a po prohraném čtvrtfinále dokázal být i při zklamání verbálně obezřetný.
"Za všechno může Vokoun. Stačilo, aby ty dva góly chytil, a pak stačilo, aby vyjel z branky a dal aspoň jeden gól," dočte se člověk v internetových diskusích. Hořce se pousměje, zamyslí.
Český hokej je na tom špatně. V NHL pomalu vyklízí pozice, o hráče z Prahy, Brna nebo Ostravy není zájem. V Česku se přestaly vyrábět talenty, všichni začínají být šedivě průměrní, až na světlé výjimky. A když už si člověk myslí, že přišla hvězda, zjistí, že Červenka na ty nejlepší (zatím) prostě nemá.
Všemožní odborníci u nás už několik let volají po změně. Jaroslav Holík, který si nebere servítky, chce, aby se o problémech přestalo "kecat" a začalo se makat. Stejně jako v manželství je však zapotřebí v době krize obojí. O problémech se musí (smysluplně) mluvit i je začít řešit.Chybí obojí.
Nečekaně rychle by se totiž mohla dostavit doba, kdy budou Lotyši se štěstím Čechy porážet, Švýcaři se stanou nepřekonatelnou překážkou a Bělorusové velmi neoblíbeným soupeřem. A Kanada, USA, Rusko nebo Švédsko budou jinde. Ještě více jinde.
Usměj se, chtělo by se říct českému hokejovému fanouškovi. Jenže on nemá proč.
Foto: Robert Sedmík
