Dostal bronz, usmál se, zaradoval. Ale nijak extrémně. Lukáš Bauer ví, že je to jen začátek jeho olympijské cesty za zlatem. První medaile přináší psychický proviant. A příjemnou hračku dětem. "Snad není poslední," směje se.
Se stříbrem z Turína si vaše děti dlouho hrály. Sledovaly, jak jim získáváte novou bronzovou hračku?
Ani nevím. Děti spíš spaly. Mluvil jsem jen s manželkou Katkou. Ta byla nadšená. Děti z toho nemají rozum, jsou maličké. Asi to moc nechápou. Občas mě vidí v televizi, ví, že tátu pár lidí poznává. Jedno je jisté - stejně jako tu z Turína budu mít asi i vancouverskou placku nějaký čas mezi hračkami (směje se).
ČTĚTE TAKÉ: Bauer vybojoval na patnáctce volnou technikou bronz
Jeď pomaleji, řval trenér na bronzového Bauera
Jenže máte dvě děti. A každé bude chtít svoji hračku z Kanady...
(šibalsky) Přesně tak. Dvě děti, jedna medaile. Musím se ještě snažit.
Teď už to bude zlatá snaha, že?
Určitě. Máme na to ještě tři pokusy. Když jdu na start, cíle jsou ty nejvyšší. Uvidíme, jestli se zlatý cíl podaří.
Zatím se podařil bronz. A to je hezké. Co se vám honilo hlavou, když jste premiérově vstupoval na kanadskou bednu?
Byla to připomínka výborného závodu s výborným koncem. Dostal jsem velkou kytku, dostal jsem nádhernou medaili. Takže velká spokojenost.
Ve whistlerské Medals Plaze putovala mezi pestrobarevnými členy českého týmu nenápadná placatka. Co vy? Dáte si skleničku?
Už jsem měl skleničku. Teda kelímek. Bylo v něm pivo. Ale já to raději nechám spíše na servisu. Prioritně potřebuju co nejdříve do postele. Oni to zvládnou.
Zapíjet se bude i v norské výpravě. Ale žal. Hvězdný Petter Northug, váš věčný soupeř, obsadil až jednačtyřicáté místo. Byl asi ve slušném šoku, ne?
Později jsme se potkali a snažil jsem se mu naznačit, že asi cítím, jak mu může být. A že mě to svým způsobem mrzí. Norské televizi jsem řekl, že s jeho formou a s tím, co předváděl, je to obrovský propadák. Nerozjel to ideálně a když mu hlásili asi šestnácté místo na mezičasu, tak ho to zlomilo. To by asi zlomilo každého.
ČTĚTE TAKÉ: OBRAZEM: Bronzová radost Lukáše Bauera
Zato vy jste se nevzdal. Bojoval jste, i když to dlouho vypadalo na bramboru, protože Švéd Hellner byl, skoro do konce, před vámi...
Vždycky píšete, že jsem velký bojovník. A tak jsem se tomu snažil věřit (úsměv). Ale spíš se sešlo pár dobrých věcí. I když jsem se hodně trápil, tak jsem se extra nepropadal. A také mně pomohlo, že Hellner vytuhl. To mě vybičovalo k bronzu.
A kdyby vám někdo zahlásil v mezičase šestnácté místo jako Northugovi, tak byste stejně zůstal "bojovníkem"?
Myslím, že bych se taky složil, jako Petter. Je to hrozná bezmoc. Samozřejmě, pokud by to hlášení bylo na prvním mezičase, tak ne, tam jsou rozdíly minimální. Ale pokud by to bylo na desítce, tak už s tím neuděláte nic. I když samozřejmě je to olympiáda. Musíte bojovat. Ale pachuť bych cítil.
Necítíte. Naopak. Bronz chutná sladce. Češi jedou ve velkém stylu. Dva dny, dvě medaile. Sledoval jste zlatou Martinu Sáblíkovou?
Jasně! Bylo neskutečný, jak jim naložila. Na druhou stranu jsem si říkal, že už nemám motivaci, když už medaili máme (směje se). Přeji jí to a věřím, že se jí bude dařit i dál. Celkově takový úspěch hrozně zlepší atmosféru. Roste chuť ostatních bojovat.
Foto: Robert Sedmík
