"Když jede, prožívá Itálie celonárodní orgasmus," psávali novináři o italském lyžaři Albertu Tombovi. Razil heslo "Raději nedojet, než nevyhrát!" a podle toho vypadal jeho styl jízdy. Agresivní najíždění do branek, dravost na svahu z něj jenom čišila. Trojnásobného olympijského vítěze ale neproslavily pouze lyže. Také jeho aférky s alkoholem a milostné hrátky. Teď se blíží jeho padesáté narozeniny a styl jeho života se moc nezměnil
Na přelomu 80. a 90. let vládl Tomba točivým disciplínám. Ne nadarmo se mu přezdívalo Tomba la Bomba, Maestro, nebo Alberto Magnifico. Za svojí kariéru vyhrál třikrát olympijské hry, dvakrát mistrovství světa a navíc je devítinásobným majitelem křišťálového glóbu. Jednoho dokonce toho velkého.
Jako správný Ital chtěl být jako malý fotbalistou. Převážně díky Gustavu Thönim u Tomby zvítězily lyže. Tento veleúspěšný italský sjezdař se později stal i Albertovým osobním koučem. I on mu pomohl k jízdě ve velkém riziku. Také ho naučil, že pády jsou rizikem povolání.
Jak šel čas, začal se pomalu z Tomby stávat lyžařský šoumen. "Když vypadnu, tak jsem byl většinou rychlejší než moje lyže. Firma Rossignol mi totiž dává místo lyží prkna od sudů," řekl po jednom z pádů.
Ženy ho zbožňovaly, novináři jej pronásledovali. "Udělali ze mě rváče, pijana, děvkaře, tlučhubu, hulváta, žrouta a blbce," stěžoval si Tomba, který jednou po paparazziích hodil ze stupňů vítězů lahev šampaňského i pohár.
Poprvé se světu ukázal ve vší parádě v 17 letech. Skončil čtvrtý na juniorském mistrovství svět a hned o dva roky později, v roce 1985 debutoval ve Světovém poháru. Na stupně vítězů se poprvé dostel o rok později. To dojel v Alta Badii druhý v obřím slalomu. V téže disciplíně získal i svoji první velkou medaili. Třetí skončil na mistrovství světa v roce 1987 v Crans- Montaně. Od té doby bylo jeho jméno pro fanoušky sjezdového lyžování známé.
Na olympijských hrách v Calgary ho v pozornosti předčili snad jen jamajští bobisté. S dvěma zlatými medailemi ze slalomu i obřího slalomu se ale vrhnout do stínu rozhodně nenechal. O čtyři roky později na OH 1992 v Albertville vedle zlata z "obřáku" získal stříbro ve slalomu, které navzdory nevydařenému prvnímu kolu obhájil i v Lillehammeru 1994.
Na olympiádě v Naganu měl ale k medailím daleko, a tak ještě v témž roce ukončil v 31 letech kariéru. "Už mě nebaví mrznout, byl jsem pořád nastydlý," vysvětlil své rozhodnutí, za kterým stály hlavně ztráta motivace, stres a únava. Vedle sbírky medailí z olympijských her a mistrovství světa si připsal i 50 výher ve Světovém poháru. Více jich mají pouze Švéd Ingemar Stenmark a Rakušan Hermann Maier.
Ze závodění se Tomba přesunul na modelingová mola. Do teď objíždí soutěže krásy, propaguje parfémy a spodní prádlo. Sbírá vína, jezdí na rychlých motorkách a pomáhá postiženým dětem. To vše v jeho padesáti letech. Na ženy nezapomíná. Je u nich stále stejně oblíbený a stále si jejich pozornosti nesmírně užívá.
"Chci být jen kluk z vesnice, co se pořád směje. Chci být už jen Albertem, nikoliv Tombou," řekla při jedné z návštěv Prahy bývalá hvězda. Před časem pomáhal stále svobodný milovník žen jako poradce italského svazu při výchově mladých talentů.
