Žokej Váňa s medailí: Na Hradě jsem se cítil divně

Slavnostní tečka za pohádkovým rokem? Pro fanoušky Josefa Váni snad. Pro 57letého žokeje, jemuž prezident Václav Klaus ve středu večer udělil coby 17. sportovci Medaili Za zásluhy, jedna z řad povinností, které jej - s nadsázkou - zdržují od práce kolem koní.

„Co potřebujete. Rozhovor? A na jak dlouho? Nemám moc času, teď tu mám veterináře. Musíte si pospíšit, už jsem blbě odsekl někomu z televize a nechci to opakovat," říkal udýchaně Váňa do sluchátka ze svého statku Bohuslav u vesnice Chyše na Karlovarsku.

Jestli by někdo měl být předobrazem člověka, který nestíhá, byl by jím teď nepochybně Váňa. Je teď vskutku v jednom kole.

ČTĚTE TAKÉ: Další pocta pro nezmara Váňu: medaile od Klause
                        Klaus vyznamenal Gotta, Pilarovou i Váňu

V den udílení vyznamenání se Váňa vrátil z dražby ve Varšavě, kde si pořídil dva adepty na start ve Velké pardubické. Právě tenhle dostih ho proslavil. Vyhrál jej šestkrát, nikdo jiný to nedokázal víckrát. Poslední triumf přidal heroicky před dvěma týdny v sedle podceňovaného valacha Tiumena. Trofej mu předával prezident Klaus; tentýž muž mu ve středu večer připjal na hruď medaili.

„Je to strašný kalup. Ještě jsem si ani v hlavě nesrovnal, co pro mě to vyznamenání znamená," přiznal Váňa v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.

Tak to zkuste právě teď. Co vás první napadne, když si vzpomenete na slavnostní večer na Pražském hradě?
Že to bylo takové divné. Víte, vedle těch v dobrém smyslu slova starých pánů, hrdinů, válečných veteránů, lékařů, vědců, jsem se cítil takový malý, zbytečný, nicotný. Měl jsem trochu špatné svědomí.

Zatímco oni bojovali ve válce, leckdo z nich byl politický vězeň, byl perzekvován... Já jen dělám svoji práci, která mě baví, kterou dělám na sto procent a jak nejlépe umím a znám.

A teď za to máte metál...
Abyste mi správně rozuměl, já si toho ocenění strašně vážím. Jen nevím, zda si ho zasloužím. Ale poté, co jsem prý rozplakal národ svým triumfem ve Velké pardubické snad trochu ano... A třeba prezident Jockey Clubu mi říkal, že je to moc dobře, že to propagaci dostihového sportu jen pomůže. Říkám si, snad jo. Třeba teď ve Slušovicích přišlo na závody šest tisíc lidí, to je přece v zemi, kde se píše skoro jen o fotbale a hokeji, paráda!

Co vám prezident Klaus řekl, když připínal medaili na váš smoking?
Počkejte... Něco ve smyslu, že je rád, že jsem v té skupině oceněných. Já ho později pozval na dostih v Chuchli, jede se Cena prezidenta. A pan Klaus je první prezident od dob Masaryka, který na tento závod chodí. Tak se snad uvidíme i v neděli.

REPORTÁŽ: Tady je Váňovo: TÝDEN.CZ v kuchyni krále Velké

Zaznamenal jste nějaké negativní reakce na vaše ocenění?
Zaplaťpánbůh ne. Blahopřejných sms zpráv mi na mobil přišlo dokonce víc než po Pardubické.

Pojďme k praktickým věcem. Už víte, kde medaili vystavíte? Snad vedle obrazu legendárního Železníka?
Já se přiznám, že jsem ani neměl čas vybalit poháry za vítězství ve Velké pardubické (uskutečnila se 11. října - pozn. aut.). Čas strašně letí a třeba dneska od rána nemám deset minut souvislého času, abych se věnoval tomu, co mě živí (trpce se do telefonu usměje).

Co vás na Hradě zaujalo nejvíc?
(smích) Spíš vám řeknu, co dojalo manželku. Setkání s Karlem Gottem (také on byl mezi oceněnými - pozn. aut.). Je to velký oblíbenec mé paní.

Foto: Lucie Pařízková, ČTK, Robert Zlatohlávek