Předseda Rady České televize Milan Uhde varuje před atmosférou strachu v tomto veřejnoprávním médiu. Svědčí o tom podle něj stížnost třiadvaceti redaktorů, editorů a dalších zaměstnanců redakce zpravodajství. U Rady ČT si stěžovali na vedení redakce zpravodajství. Podle jejich názoru v mnoha případech zasahuje do objektivity zpráv ve prospěch některých politických subjektů a dokonce zastrašuje některé novináře. Jednadvacet z nich sdělilo své jméno kvůli obavám o budoucnost pouze Uhdemu.
Ve stížnosti adresované radě je podle informací on-line deníku TÝDEN.CZ uvedeno konkrétně dvanáct příkladů, které podle signatářů dokazují, že vedení veřejnoprávního média na jedné straně cenzurovalo informace, na straně druhé pak favorizovalo některé politické subjekty, zejména ČSSD, SPOZ a prezidenta Miloše Zemana.
"Já jsem na atmosféru strachu upozornil generálního ředitele (Petra Dvořáka - pozn. red.), když nastupoval do své funkce, a řekl jsem mu, že to je po psychologické stránce pro něho jako pro manažera nejdůležitější úkol," konstatoval v rozhovoru s on-line deníkem TÝDEN.CZ Uhde. Zdá se mu však, že atmosféra strachu tam přežívá i nadále.
Co jste si v první chvíli pomyslel, když k vám ta stížnost dorazila?
Já jsem věděl, že dorazí. Signatáři se na mě totiž obrátili se žádostí, abych ověřil, že jich je skutečně třiadvacet, přičemž jenom dva hodlali a hodlají své jméno zveřejnit.
A co jste si pomyslel o obsahu toho dokumentu? Měl jste podobné informace už předtím, nebo to byla první zpráva podobného druhu, kterou jste zaznamenal?
Musím poctivě říct, že jsem věděl, že ten text vzniká, ale jeho autoři mě ubezpečili, že po dobu předvolební kampaně nechtějí ten text dát z ruky, protože nechtějí jitřit tu atmosféru, která před volbami ve společnosti byla. Takže proto ten text přišel radě až předevčírem. Ale já jsem o jeho přípravě věděl.
Jak bude rada v záležitosti tohoto textu dále postupovat?
Ten postup bude standardní. Rada nemá bezprostřední pravomoc, aby v České televizi sama něco vyšetřovala, takže 6. listopadu na svém zasedání - doufám - schválí můj dopis, který směřuje na Českou televizi. Obrátím se v něm jménem rady na generálního ředitele, aby věc prošetřil a sdělil jí své stanovisko. To je náš princip, že vždycky musí být slyšena i ta strana, na kterou kritika směřuje. Takže o to generálního ředitele požádáme a on ve lhůtě, která není přesně určená, radě odpoví a dá jí stanovisko.
V případě, že se ta stížnost potvrdí, jaké to bude mít důsledky?
To není na mně, abych je navrhoval, protože rada nemá právo o nikom rozhodovat, zda bude tam, či onde. To je v rukou generálního ředitele a rada se jenom bude zabývat tím, zda byl podle jejího názoru podnět zodpovězen plně a se zřetelem ke všem skutečnostem.
Já jsem se spíše chtěl zeptat, zda to může vést až k odvolání generálního ředitele.
Ten podnět směřuje kriticky k vedení zpravodajství, nikoli ke generálnímu řediteli.
Nicméně on je za své podřízené zodpovědný a v případě, že by se to potvrdilo, tak by to bylo závažné porušení veřejnoprávnosti a nezávislosti. Nebo nebylo?
Já jsem přesvědčen, že když generální ředitel najde účinné kroky k nápravě v případě, že se zjistí, že ta náprava je nezbytná a že je k ní naléhavě čas, není důvod ho podle mě odvolávat. Ale to je můj osobní pocit, já tady velice předbíhám. Jako člen rady budu bedlivě sledovat, jaké stanovisko k tomu generální ředitel zaujme, protože ten podnět obsahuje velmi, ale velmi mírně řečeno body a okolnosti opravdu povážlivé.
Vy sám, když jste se dozvěděl o tom, že ta stížnost vzniká, začal jste nějak bedlivěji sledovat televizní zpravodajství?
Já se na ně dívám pravidelně, ať už se podnět chystá, nebo nechystá. A já právě považuji na něm za velmi podstatné to, že se zabývá sděleními z interních jednání v kolektivu zpravodajství České televize. To jsou věci, které z vysílání podle mě explicitně ani implicitně nevyplývají. Nemohu proto říci, že já už jsem takové jevy při zpravodajství pozoroval. Nepozoroval, ale to neznamená, že nebyly.
Mě zaujalo, že jednadvacet z dvaceti tří signatářů podnětu se bojí sdělit své jméno. Co vy na to?
Já vždycky, když jsem něco podepsal, tak jsem se k tomu hlásil. Ale já jsem byl vždycky v postavení nezávislého člověka, do roku 1970 jsem nikde nebyl v zaměstnaneckém poměru. Takže já respektuji, že jedenadvacet signatářů, vesměs důvěryhodných, věrohodných jmen, profesionálů, jejichž práci Česká televize i veřejnost mohla v minulosti ocenit, má obavy o existenci. A v tom dokumentu dokonce uvádějí i konkrétní případy výhrůžek, na které někteří z nich narazili při pokusu o kritiku. Takže já respektuji to, že těch jednadvacet signatářů své jméno nechce zveřejnit a rozhodně k tomu nijak nepřispěji. Já jenom potvrzuji a ručím za to, a také jsem to dnes dopoledne v telefonickém hovoru panu řediteli řekl, že ten podnět nelze považovat za anonym. A kromě toho mají-li renomovaní zaměstnanci obavu z otevřené kritiky, tak to svědčí o tom, že by - já to říkám jako kondicionál - v České televizi mohlo existovat ovzduší strachu.
To by asi nebylo příliš dobré...
To by bylo pro tvůrčí ovzduší, které by v České televizi mělo být, velmi zhoubné. Já jsem na atmosféru strachu upozornil generálního ředitele, když nastupoval do své funkce, a řekl jsem mu, že to je po psychologické stránce pro něho jako pro manažera nejdůležitější úkol. To tam není čerstvého data. To tam bylo za minulého ředitele (Jiřího Janečka - pozn. red.). Já jsem se s ním setkával, když se na mě obraceli jednotliví redaktoři s povážlivými stížnostmi nejrůznějšího druhu. Ale když jsem řekl, abychom šli za generálním ředitelem, všichni do jednoho odmítli s tím, že se bojí a že to popřou. Na to jsem nového generálního ředitelem upozornil s tím, že tuto atmosféru musí překonat. A mně se zdá, aspoň to vyplývá z toho podnětu, že ta atmosféra tam přežívá, což je zlé.
