Pomůcka pro rodiče
Vysílací rada chce lepší značení pořadů nevhodných pro děti

Jaký televizní pořad je vhodný pro děti a jaký už ne? Rada pro rozhlasové a televizní vysílání chce rodičům při často nesnadném výběru pomoct. Hodlá proto iniciovat vznik takzvaného labellingu, tedy systému, který by vhodnost jednotlivých pořadů jasně definoval.

Rodiče by se díky novému systému už nemuseli obávat, že budou v průběhu televizního pořadu zaskočeni obsahem, který je pro děti nevhodný. 

V České republice v současné době nesmí být do vysílání od 6 do 22 hodin zařazené pořady, které by ohrožovaly duševní nebo mravní vývoj dětí či mladistvých. Klasifikace je ovšem velmi vágní a není z ní na první pohled jasné, proč se pořad nesmí před 22. hodinou vysílat. Rodiče tak nepoznají, zda film obsahuje násilí, sexuální scény nebo vulgarismy.

Konkrétní důvody, proč je daný pořad nevhodný pro děti, umožňuje definovat právě labelling. "Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se proto rozhodla zvolit si pro rok 2013 jako jednu z priorit své činnosti opětovné nastolení veřejné diskuse k tomuto tématu, která by mohla vést ke konkrétní legislativní iniciativě," uvedla předsedkyně rady Kateřia Kalistová, podle níž televizní diváci i odborná veřejnost po zavedení labellingu pro účely televizního vysílání již řadu let volají. 

Labelling má uzákoněna většina evropských zemí. Asi nejpropracovanější systém hodnocení vhodnosti pořadů existuje v Holandsku. Systém Kijkwijzer (kijk = dívat se, wijzer = rádce), byl zavedený v roce 2001 a jednotlivé pořady hodnotí podle pevně stanovených kritérií. Tomu pomáhá řada přehledných grafických symbolů, kterými jsou označeny nejen pořady v televizi, ale i filmy, videokazety, DVD nebo počítačové hry. Holanďané používají symboly dvojího typu - jedny určují věkovou hranici přístupnosti pořadů, druhé pak konkrétní aspekty jejich nevhodnosti, například násilí, strach, sex nebo diskriminaci.

Nizozemský systém značení pořadů se líbí i Kateřině Kalistové. "Stanovení závazných kritérií, která by při klasifikaci pořadů reálně odrážela nastavení českého kulturního prostředí, ale rozhodně nebude jednoduché. Snahy o zavedení labellingu zde byly opakovaně, vždy ale skončily nezdarem," dodává předsedkyně rady.