Útok na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo, jejž nepřežilo 12 lidí, je bezpochyby útokem na svobodu slova, domnívají se významná periodika z celého světa. Velké francouzské mediální domy se rozhodly týdeníku pomoci, aby mohl dál vycházet, a virtuální svět říká "Je suis Charlie".
Svět zachvátila vlna solidarity. Přímou pomoc týdeníku nabídla například rozhlasová stanice Radio France, francouzská státní televize a list Le Monde. Redakci Charlie Hebdo nabídly personál i technické vybavení a zároveň vyzvaly další média, aby se k solidární akci připojila.
Internetoví uživatelé vyjadřují podporu sdílením obrázku s nápisem Je suis Charlie (Jsem Charlie) a sociální sítě zaplnily snímky s hashtagem #JeSuisCharlie. Na oficiálních stránkách týdeníku jsou pak tato slova uvedena v sedmi jazycích, včetně arabštiny.
Mnozí se však pozastavují nad tím, že velké americké deníky jako The New York Times či The Wall Street Journal neotiskly žádné karikatury proroka Mohameda z francouzského týdeníku. Většinou to zdůvodňují ohledem na náboženské přesvědčení občanů. Nezveřejnila je ani největší americká zpravodajská agentura Associated Press, podle níž zveřejňování obrazu Proroka není v souladu s její politikou.
Charlie Hebdo na pranýři
Týdeník Charlie Hebdo byl založen v roce 1970 po zákazu svého předchůdce, časopisu Hara-Kiri. Přispívali do něj známí francouzští kreslíři, mezi nimi i oběti útoku - Jean Cabut známý jako Cabu, Georges Wolinski, Bernard Verlhac alias Tignous či Stéphane Charbonnier alias Charb, který působil posledních pět let také jako vedoucí vydání. Za celou svou historii si časopis bral na paškál vše, co mu přišlo pod ruku - politiku, náboženství i francouzskou společnost. Nejednou stál kvůli svým karikaturám před soudem. V prosinci 1981 byl časopis z finančních důvodů zastaven a až po 11 letech obnoven.
V roce 2006 se Charlie Hebdo rozhodl zastat dánského deníku Jyllands-Posten, který 30.
září 2005 publikoval dvanáct karikatur zobrazujících proroka Mohameda. Tyto karikatury vyvolaly o půl roku později v muslimském světě vlnu protestů, nad autory karikatur byla radikály vyhlášena fatva. Jen pár dní po vypálení generálního konzulátu v Bejrútu vydal Charlie Hebdo speciální číslo, v němž otiskl dánské karikatury. Na titulku umístil karikaturu od Cabua znázorňující zoufalého Mohameda, který si stýská nad tím, jak je "těžké být milován blbci". Speciálního čísla se prodalo 400 tisíc výtisků (oproti tehdejším obvyklým 140 tisícům). Velká mešita v Paříži spolu s Unií islámských organizací ve Francii a Světovou islámskou ligou však podaly na týdeník žalobu.
Další napětí vyvolalo speciální číslo z roku 2011 s názvem "Charia Hebdo" (francouzský přepis práva šaría), jehož "šéfredaktorem byl sám Mohamed". Redakce tak chtěla "oslavit vítězství islamistické strany Ennahda v Tunisku". Dva dny po vydání hodil někdo do kanceláří redakce zapálené lahve. Zaměstnanci dočasně přesídlili do redakce deníku Libération a na zotavení získali od svých čtenářů celkem 60 tisíc eur.
Charlie Hebdo si však nedělal legraci jen z islámu, stejně tak si nebral servítky před křesťanstvím či judaismem. Své si s ním užili i francouzští politici, od Charlese de Gaulla po Françoise Hollanda. Útok na jeho redakci s tak tragickým koncem představuje přímé ohrožení svobody slova, jež tvoří jednu ze základních hodnot západní civilizace.
Středeční útok na pařížskou redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo nepřežilo 12 lidí, dalších deset je zraněno, z nich pět je v kritickém stavu. Za útokem s nejvyšší pravděpodobností stojí islámští radikálové.
