Evropská komise v květnu představila nový koncept rozvoje jednotného digitálního trhu. Nyní se řeší podrobnosti a probíhají veřejné konzultace. Jakým směrem se Evropská komise chce vydat? Je to ten správný také z pohledu obchodníků?
Podle vyjádření Asociace pro elektronickou komerci (APEK) a Ecommerce Europe se internetoví obchodníci a Evropská komise shodnou na hlavních bariérách, které brání přeshraničnímu on-line prodeji v rámci EU. Jedná se především o rozdíly v právní úpravě jednotlivých členských zemí, logistice a ve velké míře také daňových systémech, především pak DPH.
Při pohledu do hloubky se ovšem pohled obchodníků začne lišit. "V oblasti distančního prodeje došlo v uplynulých letech k harmonizaci právní úpravy v rámci celé EU. Možnost odstoupit od kupní smlouvy do 14 dnů a související pravidla včetně informačních povinností je tedy ve všech zemích unie stejná. Rozdíly jsou ovšem v podrobnější úpravě ochrany práv spotřebitele, ale také ve výkladu legislativy dozorujícími orgány jednotlivých členských států," říká výkonný ředitel APEK Jan Vetyška a dále doplňuje: "Například Česká obchodní inspekce tak může mít rozdílný pohled na rozsah plnění informačních povinností než její ekvivalent v Německu či Itálii. To je samozřejmě především pro menší obchodníky komplikací."
Samostatným tématem, které dosud nepodléhá plné harmonizaci a má velký vliv na vztah mezi obchodníkem a spotřebitelem, je záruka za zboží. "V České republice a ve většině dalších zemí EU platí dvouletá zákonná záruka na nové zboží. Přesto se může lišit, a to především v souvisejících detailech. Kromě sjednocení jednotlivých úprav by obchodníci například velmi ocenili stanovení lhůty, ve které by měl spotřebitel oznámit existenci poruchy, kterou následně reklamuje. V současné době neexistuje v ČR žádný limit, což může mít pro obchodníky negativní dopad - ať už se jedná o reklamaci poškození při přepravě či omezená záruka poskytovaná výrobcem," upozornil Vetyška.
Především pro malé a střední e-shopy jsou komplikované také rozdíly v požadavcích na značení výrobků, poskytování dalších právních informací nebo bezpečnostní informace. Často tak obchodníci musí rozlišovat nejen při přípravě zboží k expedici, do jakého státu EU směřuje. A to samozřejmě přináší dodatečné náklady.
