Peníze investované do vědy se mnohonásobně vrátí. Neplatí to pro každý z financovaných projektů, ale v průměru je věda vysoce zisková. Jenomže výsledky přicházejí zpravidla za mnoho let až desetiletí. A to je problém - čeští vědci by mohli vyprávět. Stejné starosti však teď sužují i výzkumné instituce v zemi, která je ve vědě světovou jedničkou. Spojené státy se chystají škrtat.
"Když je nějaký projekt čistě americký, každé dva roky ho ohrožují politické změny. Kdežto z Mezinárodní vesmírné stanice se nemůže žádný z partnerů tak lehce stáhnout. Prosadit pokračování mezinárodních projektů je tak pro mě mnohem jednodušší," prohlásil v září v Praze na Mezinárodním astronautickém kongresu šéf NASA Charles Bolden. Aktuální vývoj jeho slova potvrzuje.
Republikáni drtivě zvítězili ve Sněmově reprezentantů a demokraté jen těsně uhájili většinu v Senátu. Republikánská strana přitom šla do voleb s plánem snížit v rámci boje s rozpočtovým schodkem nemandatorní výdaje na úroveň roku 2008 (s výjimkou vojenských nákladů).
NASA v ohrožení
Pro instituce zabývající se vědou a výzkumem (včetně NASA) by to znamenalo škrty v celkové hodnotě 8,5 miliardy dolarů oproti návrhu rozpočtu pro rok 2011, s nímž přišel Barack Obama. Proti letošnímu roku by se škrtalo o 8,1 miliardy.
NASA by tak místo slíbených 19 miliard dostala pouze 17,3 miliardy a například Národní ústav zdraví (NIH), který zastřešuje rozsáhlou soustavu výzkumných institucí zabývajících se lidským zdravím, by přišel o 2,9 miliardy.
Kongres sice ještě v předvolebním složení schválil rámcový návrh rozpočtu NASA, pro který hlasovali i mnozí z republikánů, ale ještě nerozhodl o konkrétním rozdělení prostředků. Prostor pro škrty je stále otevřený. Další instituce tonou v ještě větší nejistotě.
Lze očekávat, že škrty nebudou plošné a kongresmani budou zvažovat, kterých položek by se omezení mělo dotknout nejméně, vědci přesto mají důvod k obavám.
Každý na vlastní kůži
Zatímco majitelé rodinných firem a feudální vládci předávající žezlo svým potomkům věděli, že svět nekončí jejich odchodem z funkce či ze života, politici v demokratických společnostech před sebou mají jasný horizont: nejbližší volby. Investice, které přinesou zisk třeba až příští generaci, do tohoto konceptu příliš nezapadají. Proto je tak těžké prosadit jakékoli reformy předtím, než společnosti skutečně teče do bot a míru průšvihu pocítí každý na vlastní kůži.
V České republice tento problém dosáhl v posledních dvou letech extrémní podoby. Peněz na základní výzkum v Akademii věd a na vysokých školách ubývá, "výzkumný" rozpočet ministerstva průmyslu bytní a přednost dostávají inovace, které sice nejsou nijak zvlášť inovativní, ale jejich výsledky lze vykázat obratem.
Ve Spojených státech je povědomí o dlouhodobém pozitivním efektu vědy přece jenom mnohem silnější. Uvidíme, zda se to na konečné podobě rozpočtů amerických vědeckých institucí projeví.