Ve stromě ulmo z patagonského pralesa žije houba produkující z celulózy i z jednodušších cukrů uhlovodíky, které jsou běžnou součástí ropy. Vědci budou nyní hledat způsob, jak houbu nebo její geny využít k produkci bionafty.
Informaci o unikátních vlastnostech houby Gliocladium roseum zveřejnili odborníci z americké Montana State University v časopise Microbiology.
Mnoho mikroorganismů produkuje uhlovodíky a jejich deriváty, ale tato houba tak činí v nevídaně velkém množství a směs látek natolik připomíná chemické složení ropy, že ji autoři objevu překřtili na mykonaftu.
Při tradiční výrobě bionafty je třeba rostliny nejprve zpracovat, než je mikroorganismy přemění na etanol nebo další látky využitelné jako palivo. Celulóza, která je hlavní stavební složkou rostlin, se musí enzymaticky rozložit na jednodušší cukry, jinak si s ní mikroorganismy neporadí.
"Gliocladium roseum umí vyrobit mykonaftu přímo z celulózy. Takže kdybychom houbu použili k výrobě paliva, jeden krok výrobního procesu bychom mohli přeskočit," říká hlavní autor objevu, profesor Gary Strobel.
K výrobě bionafty nemusí sloužit přímo patagonská houba. Vědci budou hledat způsob, jak její geny, které jsou za produkci uhlovodíků zodpovědné, vložit i do jiných mikroorganismů a tím jim dodat požadované vlastnosti.
Objev "ropné houby" zároveň přináší zajímavý podnět do diskuse o vzniku fosilních paliv. Obecně přijímaná teorie říká, že ropa vznikla z těl rostlin a živočichů vystavených po miliony let vysokým teplotám a tlaku.
"Pokud ale houby jako Gliocladium roseum produkují v pralese mykonaftu, mohly přispět i ke vzniku fosilních paliv," říká Strobel.
Foto: Montana State University
