Vymírající tasmánští čerti začínají plodit mladé už jako teenageři, aby se stačili rozmnožit, než je skolí zákeřná forma rakoviny.
Ohrožený druh masožravých vačnatců zažívá těžké časy. Nejméně od roku 1996, kdy to zjistili vědci, je totiž decimuje ošklivý a silně nakažlivý druh rakoviny obličeje. Šíří se mezi populací snadno, jakmile jeden vačnatec druhého kousne, nákaza se předá dál. Loni už trpěla nemocí polovina všech jedinců v Tasmánii a místní zoologové se obávají, že může typický místní druh do pětadvaceti let zcela zmizet.
Čerti ale nyní využívají svých kořenů, tedy příslušnosti k vačnatcům, k úpravě svých zvyků. Většina jejich menších příbuzných totiž žije krátký a rychlý život, některé druhy dokonce zvládnou během jediného roku zplodit potomstvo a zemřít. Tasmánští ďáblové teď začali, přesně dle jejich vzoru, plodit mladé už v jednom roce věku. Reagují tak samice ve skupinách, kde se rozšířila rakovina.
Podle místní ekoložky Menny Jonesové, která čerty dlouhodobě sleduje, se změna v rychlosti plození přímo váže na nemoc. Dokud jsou zvířata v určité oblasti zdravá, plodí mladé v prvním roce věku jen deset procent samic, jakmile ale místní populaci napadne rakovina, je rázem v roce březích osm z deseti samic. Mnohé se pak kvůli nemoci druhého roku ani nedožijí.
Vědci předpokládají, že pod silným tlakem nebezpečné nemoci se brzy změní nejen zvyky jedinců, ale přímo celého druhu. Obličejová rakovina tak zřejmě povede k rychlému vývoji. Evoluce v praxi.
Foto: archiv
