Mravenci rodu Eciton burchellii jsou při dopravě zásob do mraveniště zřejmě vynalézavější než jiní. Pověřují totiž některé jedince velmi speciálním úkolem - vyplnit výmoly v trasách, po nichž se ostatní kolegové trmácejí s nákladem dobrot. Takto naživo vyspravená dálnice je pak schůdnější a rychlejší, než by byla, kdyby se každý musel s potravou tahat horem dolem. K tomuto poznatku dospěli britští biologové Scott Powell a Nigel Franks z Bristolské univerzity.
"Uzpůsobení stezky dovoluje přepravovat břemena maximální možnou rychlostí," napsali Britové v článku pro nejnovější číslo odborného časopisu Animal Behabiour.
V koloniích druhu Eciton burchellii žije až 700.000 jedinců. Každé dva nebo tři dny se třetina z nich vydává hledat potravu. Ve chvíli "dopravní špičky" pak před konvojem obtíženým nákladem putuje 12 mravenců s úkolem ohledat a případně vyspravit stezku dlouhou i několik set metrů.
Britové pozorovali mravenčí silničáře v Panamě a zjistili, že nejenže předsunutá četa dává k dispozici vlastní hřbet desetitisícům, kteří ji následují, ale ještě mezi sebou rozhoduje o vhodnosti tělesných proporcí pro konkrétní výmol. Je-li díra příliš velká a dorazí-li k ní mravenec příliš subtilní, pokračuje dál a cestářskou práci ponechá tělnatějšímu kolegovi a naopak.
Ten, kdo velikostí do nerovnosti padne, se v ní usadí a znehybní. Až na tykadla nehne brvou, ačkoli se přes jeho hřbet valí armáda nosičů. Vyčká pět vteřin po přechodu posledního a pak se vydá do mraveniště, jako by se nic nestalo.
Britové své pokusné skupině rozhodně nic neulehčovali a vystavili ji mnoha důmyslným uměle vytvořeným překážkám. Nakonec museli konstatovat, že si Eciton burchellii vždy poradili. Biologové to považují za "vzácný příklad krajní specializace, při níž několik vybraných jedinců dává ve prospěch celku k dispozici i vlastní tělo".
Foto: www.ntvmsnbc.com
