Před necelými dvěma miliony let se několik hominidů zřítilo do padesát metrů hluboké jeskyně. Jejich kostry paleontologům umožnily popsat dosud neznámý druh australopitéka a získat další informace o počátcích našeho vlastního rodu Homo.
Paleontologové objevili kostry v jeskyni ležící asi 40 kilometrů od jihoafrického Johannesburgu. Je to jeden z nejdůležitějších paleontologických nálezů z posledních let, protože se zachovaly všechny klíčové části koster (lebka, pánev i kosti končetin), jejichž podoba napovídá, že tento tvor stojí vývojově na samé hranici mezi australopitéky a člověkem.
První nálezy pocházejí ze srpna 2008, loni v dubnu byli paleontologové na základě základního výzkumu dvou koster (chlapce a dospělé ženy) schopni popsat nový druh, který pojmenovali Australopithecus sediba. Od té doby vědci objevili pozůstatky dalších nejméně tří jedinců. V časopise Science nyní vychází pět článků popisujících výsledky jejich zkoumání. Podílelo se na něm osmdesát odborníků různých oborů - od geologů přes antropology a anatomy až po fyziky.
Kostry jsou staré 1,98 milionu let. Australopithecus sediba tedy žil asi o milion let později než Australopithecus afarensis, k němuž patří i slavná Lucy. Vykazuje pozoruhodnou směs archaických a moderních znaků.
Počátek rodu Homo?
Sediba znamená v jazyce sotho "pramen". Má symbolizovat, že nový druh by mohl stát na počátku vývoje rodu Homo, k němuž patří i moderní lidé.
Mozek byl k tělu relativně malý, objem 420 krychlových centimetrů odpovídá přibližně grapefruitu. Tím se Australopithecus sediba podobá dnešním lidoopům i starším australopitékům. Tvar mozkovny je však velmi podobný jako u modernějších zástupců rodu Homo.
Rovněž ruka vykazuje některé primitivní znaky a svědčí o tom, že A. sediba se často pohyboval v korunách stromů. Dlouhý palec však zároveň umožňoval jemnější motoriku, než jaké jsou schopni dnešní šimpanzi nebo starší australopitékové. A. sediba mohl být schopen vyrábět a používat kamenné nástroje, přestože se (zatím?) žádné nenašly. Také pánev a kosti nohou v mnohém připomínají rod Homo.
Autoři objevu se domnívají, že Australopithecus sediba není předkem dosud nejstaršího známého druhu člověka, Homo habilis. Ten má totiž na kostře mnohé primitivnější znaky. A jeho nejstarší fosilie jsou starší než A. sediba. Je však možné, že nově popsaný druh je předkem Homo erectus, což by Homo habilis v evoluci člověka odsunulo na vedlejší kolej. Navíc by bylo nutné buď vyřadit Homo habilis z rodu Homo, nebo do něj naopak zařadit A. sediba. Nelze však vyloučit ani to, že Australopithecus sediba byl sice na svou dobu velmi vyspělým hominidem, ale vyhynul bez potomků.
Smrt v jeskyni
Za objevem stojí mezinárodní tým vedený Lee Bergerem z Witwatersrandské univerzity v Johannesburgu a Paulem Dirksem z Univerzity Jamese Cooka v australském Townsville.
Nalezení jedinci zemřeli buď současně, nebo krátce po sobě. Zřejmě spadli do jeskyně, která tehdy byla hluboká asi padesát metrů. Možná v ní hledali vodu. Přívalová voda potom jejich těla spláchla do několik metrů vzdáleného podzemního jezírka, kde se jejich kostry rychle pokryly vysráženým vápencem, proto se uchovaly.
První kost objevil Bergerův tehdy devítiletý syn Matthew, pak se výzkum rozjel naplno. Dodnes se podařilo odkrýt 220 kostí patřících nejméně pěti jedincům.
