Dvacet tisíc let po vyhynutí neandertálců a pouhá dvě tisíciletí před neolitickou zemědělskou revolucí mohl žít vedle Homo sapiens ještě jiný druh člověka. Naznačují to kosterní nálezy z několika jeskyní v Číně.
Lebka vykazující podivné anatomické znaky byla objevena už v roce 1979, až nyní ji ale paleoantropologové detailně prozkoumali a upozornili na možnost, že nepatří našemu vlastnímu druhu. Australsko-čínský tým spolu s ní prozkoumal i několik později nalezených kosterních pozůstatků a o svých závěrech informuje v časopise PLoS ONE.
Datovací metody odhalily, že kosti jsou staré 11 500 až 14 300 let. Náš poslední spolehlivě doložený příbuzný patřící do rodu Homo, neandertálec, přitom vyhynul už před 30 tisíci lety. Pokud by se prokázalo, že kosti patří jinému druhu člověka, byla by to opravdová senzace.
Lebka vykazuje směs moderních a archaických znaků. Základní proporce odpovídají našemu druhu, ale široký nos, výrazné nadočnicové oblouky, nevýrazná brada, mohutné stoličky a silné lebeční kosti jsou typické naopak pro starší druhy člověka.
Vědci lebku prozkoumali i pomocí počítačové tomografie, která jim umožnila nahlédnout do mozkovny a rekonstruovat její tvar. Zdá se, že i mozek vykazoval směs moderních a archaických znaků.
Autoři článku v PLoS ONE netvrdí, že se jistojistě jedná o dosud neznámý druh člověka. Navrhují hned několik hypotéz: Kosti mohou patřit některému ze starších druhů, jehož malá populace se v Číně udržela dlouho poté, co jinde druh vyhynul. Je také možné, že náš vlastní druh byl na počátku svého vývoje mnohem rozmanitější než dnes a nálezy odpovídají morfologickému typu, který později vymizel. Nelze totiž vyloučit, že se Homo sapiens vydal ze své africké kolébky kolonizovat zbytek světa v několika nezávislých vlnách, takže jednotlivé populace se mezi sebou mohly lišit. Nabízí se i možnost, že kosti patří potomkům kříženců Homo sapiens s jiným druhem člověka.
Hobitův kamarád?
Není to poprvé, co antropologové spekulují o tom, že nám i po vyhynutí neandertálců dělal společnost jiný lidský druh. V roce 2003 objevil tým australských a indonéských antropologů v jeskyni na indonéském ostrůvku Flores téměř úplnou kostru asi třicetileté ženy, která zemřela před osmnácti tisíci lety. Později následovaly nálezy pozůstatků dalších osmi jedinců. Měřili pouhý jeden metr a mozek velikosti grapefruitu byl srovnatelný s mozkem šimpanze. Používali oheň, vyráběli kamenné nástroje a živili se lovem velkých zvířat.
Vědci se dodnes dohadují, zda nálezy patří zástupcům samostatného trpasličího druhu Homo floresiensis, nebo zda jde o pozůstatky normálních lidí s nějakým růstovým postižením. Zastánci první z hypotéz nicméně postupně nabývají vrchu.
