Slzy nejsou jen tak nějaký slaný roztok. Chemické látky v nich obsažené nesou informace, které lidský mozek dokáže dešifrovat a zařídit se podle nich. Třeba potlačit sexuální vzrušení.
Řada pokusů už prokázala chemickou signalizaci prostřednictvím lidského potu, o podobných účincích slz máme informací méně. Ví se přitom, že složení slz vyvolaných silnými emocemi se liší od ochranných slz, jimiž se oči brání před vyschnutím nebo kterými vyplavují nečistoty.
Izraelští vědci se proto rozhodli roli slz v mezilidské komunikaci prozkoumat. Několika ženám pustili smutný film, který je rozplakal. K jejich slzám pak nechali čichat muže, aniž je s původem bezbarvé kapaliny seznámili. Dali jim čichnout i k obyčejné slané vodě, kterou předtím nechali stékat po ženské tváři, aby odstínili případný vliv chemických látek uvolňovaných kůží na obličeji.
Muži nebyli schopni čichem rozdíl mezi slzami a vodou rozpoznat. Ale když pak měli hodnotit sexuální přitažlivost žen na fotografiích, zdály se jim méně atraktivní, pokud si předtím čichli ke skutečným slzám, nikoli k jejich slané napodobenině. Vykazovali také nižší známku sexuálního vzrušení měřeného pomocí údajů o kožním napětí, tepu či dýchání. Měli nižší hladinu testosteronu a magnetická rezonance odhalila nižší aktivitu v částech mozku zodpovědných za sexuální vzrušení.
Zdá se tedy, že ženské slzy mají na mužskou sexualitu skutečně tlumící účinek. Může jít o ochranu před sexuálními agresory a o nevědomý způsob regulace vztahů. Vědci zatím netuší, jaké chemické látky jsou za zjištěné reakce zodpovědné, ani zda nějaká forma signalizace funguje třeba i mezi matkou a dítětem.
