Před deseti lety obletěla svět vědecká studie dokládající, že se mužský pohlavní chromozom Y postupně zmenšuje a jednou zcela vymizí. Nyní se zdá, že nebude tak zle. Ubývání "mužských" genů se zastavilo, polovina lidstva si může oddechnout.
Každý člověk nese v buňkách svého těla dvojici pohlavních chromozomů. Zatímco ženy mají dvě kopie chromozomu X, muži mají jeden chromozom X a jeden Y. V pohlavních buňkách je vždy jen jeden z této dvojice. Proto o pohlaví potomka rozhoduje otec: matka ve vajíčku dodá vždy X, muž ve spermii buď X (narodí se holčička), nebo Y (chlapec).
Oba pohlavní chromozomy byly zpočátku k nerozeznání. A vlastně to žádné pohlavní chromozomy nebyly, protože jejich mužská a ženská varianta se žádnými geny nelišily. O pohlaví vyvíjejícího se plodu rozhodovaly jiné faktory, například teplota. Podobně jako je tomu dodnes například u některých plazů.
Asi před 300 miliony lety (krátce poté, co se savci oddělili od plazů) si však dvojice chromozomů "přestala rozumět". Při dělení buněk si páry chromozomů vždy vymění část své genetické informace. Tato dvojice se však párovala stále méně ochotně. Výměna genů se prakticky zastavila a začaly se hromadit rozdíly.
Na chromozomu Y zmutoval jeden z genů a stal se z něj gen SRY. Právě on rozhoduje o tom, že se oplozené vajíčko bude vyvíjet v muže. Ale další geny začaly mizet. Dnes je Y ve srovnání s X učiněný trpaslík. X si své původní geny zachoval, protože při pobytu v ženských buňkách se stále mohl párovat se svou kopií a vzájemně si s ní opravovat mutace. Y o tuto výhodu přišel a postupně ztratil stovky genů. Dnes mu zbývají poslední tři procenta.
Před deseti lety genetici spočítali, že k úplnému zániku chromozomu Y dojde nejpozději za 10 milionů let. U některých hlodavců už ostatně zcela zmizel a pohlaví je u nich nyní určeno geny na jiných chromozomech.
Z nejhoršího jsme venku
Genetici z amerického Whiteheadova ústavu pro biomedicínu (odnože MIT) nyní v on-line verzi časopisu Nature publikovali studii porovnávající mužský chromozom Y s analogickým chromozomem makaka rhesus.
Poslední společný předek člověka a makaka žil před 25 miliony lety, takže srovnáním chromozomů obou druhů lze odhadnout rychlost, s jakou se chromozomy mění. Ukázalo se, že mužský chromozom Y za posledních 25 milionů let ztratil jediný gen. Zdá se, že ztráta genů byla zpočátku velmi rychlá, ale později se prakticky zastavila.
Zbývající geny jsou zřejmě natolik důležité, že navzdory nemožnosti opravovat hromadící se mutace dalšímu tlaku na ztrátu odolávají. Muži, jejichž chromozom Y se pokusil ještě více "zhubnout", zřejmě byli neplodní a redukci svým potomkům nepředali. Lineární extrapolace do budoucnosti tedy neplatí a chromozom Y má více než dobrou naději, že přežije i v době, kdy po druhu Homo sapiens nebude na planetě ani stopy.
