Vědci přečetli DNA z kostry nalezené v severním Španělsku. Její uživatel žil před neolitickou revolucí, která přinesla do Evropy zemědělství. Podepsalo se to i na jeho genetické výbavě.
Náš druh je podle nejpoužívanějšího současného odhadu starý mezi dvěma a čtyřmi sty tisíci let. Většinu téhle doby jsme žili jako lovci a sběrači. I v současnosti tak žije nezanedbatelná část lidských kultur. Někdy před osmi až deseti tisíci lety se na Blízkém východě objevilo zemědělství. To se pak šířilo do zbytku světa. Přechod k zemědělství nejspíš zamíchal všelijakými nastaveními lidského organizmu. Jak přesně, se dá odhadnout ze srovnání současných lovců a sběračů s příslušníky zemědělských kultur.
Ještě lepší by ale bylo porovnat současné zemědělce s jejich předky, kteří se lovem a sběrem kdysi živili. K tomu je potřeba dochovaný biologický materiál. U evropských zemědělců na něj měli vědci dosud jen málo štěstí. Pomoci by jim mohla dvojice koster vykopaných v roce 2006 v severošpanělském nalezišti La Braña-Arintero. V časopise Nature teď vyšly výsledky genetické analýzy jedné z nich, označované jako La Braña 1. Je pod nimi podepsaná mezinárodní skupina vědců, vedená Carlesem Laluezou-Foxem.
Majitel kostry byl muž. Stejně jako mnoho dnešních lovců a sběračů, ale i mnoho lidí ze současných zemědělských kultur, zejména z Afriky a z Asie, nedokázal v dospělosti štěpit cukr laktózu. To znamená, že nemohl pít mléko.
Vědci také tvrdí, že měl modré oči a tmavou kůži. Její přesný odstín si ovšem netroufají určit. Taková kombinace se mezi současnými lidskými populacemi evropského původu nevyskytuje. Ze všech současných populací byl uživatel kostry La Braña 1 nejpříbuznější obyvatelům severských zemí, jako jsou Švédsko a Finsko. Z těch už vyhynulých je nejbližší tělesným pozůstatkům z naleziště Mal'ta poblíž jezera Bajkal.
