Lidský druh je početný, a proto i rozmanitý. Na světě existuje několik národů, pro něž je příznačný malý vzrůst. Pokud nedorůstají jejich dospělí příslušníci v průměru víc než 150 centimetrů, označují je antropologové jako pygmeje. Kde se vzali?
Nejznámější národ pygmejů je africká etnická skupina Aka. Podobně malí lidé žijí ale i Thajsku, Malajsii, Indonésii, na Filipínách, na Papui-Nové Guinei, v Bolívii nebo v Brazílii. Malý vzrůst je v těchto národech dědičný. Skupina výzkumníků vedená Georgem Perrym z Pensylvanské státní univerzity teď prozkoumala jeho genetické pozadí. Tvrdí, že se pygmejské skupiny vyvinuly mezi lidmi několikrát nezávisle na sobě. Krátkou postavu považují za přizpůsobení životu v tropickém deštném lese. Podrobnosti svého výzkumu zveřejnili ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Perry a jeho spolupracovníci srovnávali dva pygmejské národy s jejich sousedy běžného vzrůstu. První skupina pygmejů byl národ Batwa, který žije v Ugandě. Jeho sousedi si říkají Bakiga. Batvové jsou lovci a sběrači, nebo aspoň donedávna byli, kdežto Bakigové jsou farmáři. Jsou běžné výšky. Podobná situace panuje u kmene středoafrických pygmejů jménem Baka a jejich farmářských sousedů Nzebiů.
Vědci identifikovali šestnáct úseků DNA, které by mohly malý vzrůst pygmejských kmenů způsobovat. Tvrdí, že se rozšířily a udržely v genetické výbavě obou národů působením přírodního výběru. Konkrétní mutace byly ale u obou kmenů odlišné, což naznačuje, že vznikly nezávisle. Někdy během vývoje obou kmenů musela být krátká postava výhodná.
Jak přesně, se dá jen spekulovat. Nejpravděpodobnější je ovšem, že to souviselo s domovem obou skupin malých lidí - tropickým deštným lesem. Náš druh vznikl na otevřených Afrických pláních. Jsme přizpůsobení k životu v rozlehlých savanách. V pralesích je méně potravy, takže se vyplatí být menší a šetřit tak energií. Krátká postava je výhodná jak při prodírání podrostem, tak při šplhání do korun stromů.