Samice dvou druhů hominidů, které obývaly jihoafrickou savanu před více než dvěma miliony let, pravděpodobně opouštěly skupiny, v nichž se narodily, a stěhovaly se k sousedním skupinám. Prozradila to analýza izotopů stroncia v pravěkých zubech, jejíž výsledky publikoval mezinárodní vědecký tým v časopise Nature.
Vědci zkoumali devatenáct zubů z doby před 2,7 až 1,7 milionu let, které patřily jedincům druhů Australopithecus africanus a Paranthropus robustus. Australopitékus by mohl být naším přímým předkem, Parantropus je nepochybně slepou vývojovou větví hominidů – naším vzdáleným bratrancem.
Samice těchto druhů byly menší než samci, paleoantropologové proto předpokládají, že malé zuby patřily samicím, větší samcům. Zuby byly nalezeny v jeskyních dolomitového krasu, jehož horniny jsou bohaté na stroncium. To se přes rostliny sloužící hominidům za potravu dostávalo do jejich těla a ukládalo se ve sklovině. Ta se u dávných hominidů tvořila pravděpodobně do osmého nebo devátého roku života. Koncentrace stroncia ve sklovině proto vypovídá o podmínkách, v nichž jedinec vyrůstal.
Více než polovina samičích zubů obsahovala tak málo stroncia, že samice nemohly pocházet z blízkého okolí nálezu. Naopak devadesát procent samčích zubů místu nálezu plně odpovídalo. Zdá se tedy, že zatímco samci zůstávali celý život v rodné tlupě, samice se stěhovaly.
Podobné chování známe také u šimpanzů a některých skupin lidí, u nichž žena tradičně opouští svou rodinu a stěhuje se do domácnosti svého muže. Odlišně se chová většina primátů včetně goril, kde samice zůstává ve skupině, v níž se narodila, a samci se stěhují.
