Usmrtila něco mezi padesáti a sto milióny lidí. To je víc než kolik jich padlo v první světové válce. Proč byl tehdejší chřipkový virus tak nebezpečný?
Chřipkové epidemie jsou běžné i dnes. Virus, který nemoc způsobuje, existuje v množství variant. Liší se bílkovinami na povrchu virových částic. Ty se označují podle číslovaných verzí dvou nejdůležitějších povrchových proteinů hemaglutininu (H) a neuraminidázy (N). Španělskou chřipku způsoboval virus H1N1, ptačí chřipku H5N1, atd. Michael Worobey a Guan-Zhu Han z Arizonské univerzity a Andrew Rambaut z Edinburghské, univerzity prozkoumali jejich historii. V časopise Proceedings of the National Academy of Sciences tvrdí, že odhalili chybějící kousek skládačky událostí okolo pandemie v roce 1918.
Až dosud panoval názor, že se tato verze chřipky buďto přeskočila k lidem od ptáků, anebo vznikla mísením genů lidské a prasečí chřipky. Worobeymu, Hanovi a Rambautovi ale vyšlo, že španělská chřipka vznikla z varianty lidské chřipky, která byla přítomná v lidské populaci už deset nebo patnáct let a vypůjčila si od ptáků jen část genetického kódu.
Původní virus měl povrchový protein H1. Lidé, kteří dostali chřipku s tímto proteinem jako děti, byli podle vědců odolní vůči její smrtící variantě, jež se objevila na konci první světové války. Většina lidí byla ale tehdy v raném dětství vystavena variantě H3N8. Ta je jiná než H1N1 a proto se proti ní mohli bránit jen omezeně.
Běžné chřipkové epidemie zabíjejí starší lidi. Španělská chřipka zabíjela naopak nejvíc jedince od dvaceti do čtyřiceti. Hůř na tom byli jen lidé z izolovaných ostrovů, kteří se nikdy s žádným chřipkovým virem nesetkali. Výzkum by mohl mít i zajímavý praktický výstup. Kdyby se podařilo při očkování napodobit účinky setkání s virem v raném dětství, mohla by klesnout úmrtnost starších pacientů během chřipkových epidemií.
