Před více než třiceti tisíci lety žil na jižní Sibiři člověk, které se lišil od svých současníků - jak předků moderního člověka, tak neandertálců. Zatím se našly pouze jeden článek prstu a zub, genetická analýza však potvrdila jedinečnost fosilních ostatků.
Kost a zub patřící mladé dívce objevili ruští archeologové v Denisově jeskyni v pohoří Altaj už v roce 2008. V březnu letošního roku vědci zveřejnili výsledky zkoumání mitochondriální DNA, které naznačilo, že ostatky nepatří žádnému z dosud známých druhů člověka. Fosilii se začalo přezdívat "žena X".
Jistotu přineslo přečtení mnohem rozsáhlejšího řetězce jaderné DNA. Mezinárodní vědecký tým o tom nyní informuje v časopise Nature. Genetická informace se liší jak od DNA neandertálců, tak od DNA příslušníků našeho druhu Homo sapiens. Potvrzují to i morfologické znaky nalezeného zubu.
Čtení genomu vedl finský genetik Svante Pääbo, který dlouhodobě působí v lipském ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii. Stejný muž má lví podíl i na přečtení genomu neandertálce.
Ukázalo se, že lidé z Denisovy jeskyně mají geneticky nejblíže k neandertálcům, s nimiž tedy sdílejí společného předka. K překvapení genetiků však srovnání s DNA moderních lidí odhalilo určitou příbuznost s dnešními obyvateli Melanésie, například Papuy. Z genetických dat je možno rekonstruovat fascinující evoluční příběh našeho rodu.
Komplikovaná cesta z Afriky
Zdá se, že populace primitivních příslušníků rodu Homo, která před 300 až 400 tisíci lety opustila Afriku, se krátce nato rozdělila na dvě samostatné populace - neandertálci se rozšířili do Evropy a západní Asie, druhá, "denisovská" skupina se vydala kolonizovat východ asijského kontinentu.
Před 70 až 80 tisíci lety se na pouť ze své africké kolébky vydal i moderní člověk Homo sapiens. Hned na počátku svého putování se zřejmě někde na Blízkém východě naši předci zkřížili s neandertálci. Genetické stopy této mesaliance jsou dodnes patrné v naší DNA. Neandertálci později podlehli konkurenčnímu tlaku evropské větve našeho druhu a někdy před třiceti tisíci lety vyhynuli.
Bratranci neandertálců, o jejichž existenci máme zatím důkazy pouze ze sibiřské Denisovy jeskyně, se zřejmě před svým vyhynutím zkřížili s předky dnešních obyvatel Melanésie, kteří putovali asijským kontinentem na východ. "Denisovci" zřejmě tehdy obývali rozsáhlejší území Asie, takže mohli své geny předat i populaci, která je dnes geograficky od místa nálezu velmi vzdálená.
Není vyloučeno, že s tajemnými obyvateli Denisovy jeskyně jsou blízce příbuzní i trpasličí lidé Homo floresiensis, kteří ještě před 18 tisíci lety obývali indonéský ostrov Flores. Jejich DNA se bohužel nezachovala, protože kosti ležely ve vlhkém substrátu, který uchování dědičné informace nepřál. V každém případě je stále jasnější, že příběh člověka mimo Afriku nelze v posledních desítkách tisíc let zjednodušit na postupné vytlačení neandertálců druhem Homo sapines. Evoluční historie lidského rodu je o poznání spletitější.