Přebyteční muži
V asijských zemích vyrůstá generace mužů bez nevěst
25.04.2015 07:07
Ne Zemi žije 7,3 miliardy lidí. Z toho asi dvě pětiny v Asii. Asijské země, včetně dvou největších a nejlidnatějších, Číny a Indie, mají problém nevyváženým poměrem pohlaví. Čínští i indičtí rodiče, chtějí víc syny než dcery.
Na začátku jednadvacátého věku je shánění služeb jednoduché. Když potřebujete něco, co sami neumíte, napíšete to do Googlu a on vám řekne, kdo vám s tím pomůže a za kolik. Pokud byste ale bydleli v Indii, čekali dítě a chtěli vědět, jestli je to holka nebo kluk, Google vám nebude nic platný. Stejně vám nepomohou ani další vyhledávače, třeba Yahoo nebo Bing. Indická vláda jim totiž začátkem tohoto roku zakázala odkazy na stránky nabízející diagnostiku pohlaví nenarozených dětí do výsledků vyhledávání zařazovat. Nechce totiž, aby se Indové zbavovali dosud nenarozených dcer ve prospěch synů.
Opatření je součástí velkého programu na ochranu a vzdělávání dívek, který vyhlásil v lednu letošního roku indický premiér Nárendra Módí. V Asijských zemích jsou děti mužského pohlaví víc ceněny. Má to praktické důvody. Muži vydělávají víc peněz, což se týká speciálně zemědělských společností.
Syn vás zajistí, až zestárnete a nebudete moci pracovat. Dcera je naopak zátěž. Aby se mohla vdát, potřebuje, zejména v Indii, věno. Když už se vdá, odejde k manželově rodině a nedá se od ní čekat, že by se starala o své rodiče. Muži také dědí rodinný majetek a pokračují v rodové linii. Dcery to měly proto v historii těžší než synové. Rodiče se o ně hůř starali.
Nevyvážený subkontinent
V našem století ale mají synů chtiví rodiče víc možností než dřív. Žena, která nosí plod ženského pohlaví, může těhotenství ukončit. Stačí, aby se o tom dozvěděla. Kliniky zabývající se umělým oplodněním také nabízejí testování pohlaví embryí. Výsledek je znatelný už teď. Indie pořádá sčítání lidu po deseti letech. V roce 2001 připadalo na 100 indických dívek do šesti let 108 chlapců. V roce 2011 to bylo už 109. Poměr pohlaví je vychýlený ve prospěch chlapců běžně (Viz Přirozená nerovnováha).
Sto devět chlapců na 100 dívek proto nezní nijak tragicky. Indie je ale spolek devětadvaceti států. V některých z nich je, je ale poměr vychýlenější. Ve státě Hariána na severu subkontinentu je poměr při narození už 119 dívek proti 100 chlapcům.
Ve dvou z jeho okresů to bylo při posledním sčítání dokonce 129. Velmi podobně jako Indie je na tom i Čína. Pro pokus o kontrolu růstu populace, kterou komunistická velmoc zavedla v roce 1979, se vžil termín politika jednoho dítěte. Není však přesný.
Přirozená nerovnováha |
Poměr pohlaví při narození se pro celý svět pohybuje okolo 107 chlapců na 100 dívek (v česku 106). Muži ale mají celý život větší úmrtnost než ženy. Celkem proto na zeměkouli připadá na 100 žen přibližně 101 muž. Stejný poměr je v Česku pro věkovou skupinu mezi patnácti a pětašedesáti lety. Nad pětašedesát už ale na 100 žen připadá jen 64 mužů. To samozřejmě neznamená, že by po překročení pětašedesátého roku života začali muži nějak strmě umírat, v porovnání se ženami jich pomalu ubývá, tím víc, čím jsou starší už před ním. |
Chybějící čínské nevěsty
Omezení velikosti rodiny na pouhé jedno dítě se v současnosti týká jen asi šestatřiceti procent čínské populace. Dalších asi třiapadesát procent Číňanů smí mít druhé dítě, pokud první byla dívka. Netýká se ani etnických menšin, rodičů zdravotně nebo mentálně postižených dětí, lidí, kteří se vrátili z ciziny, rodičů-jedináčků a tak dál. Podle výzkumu amerického nevládního Pewova výzkumného střediska podporuje program 76 procent Číňanů. Stejně jako Indové ale chtějí raději syny než dcery, takže v Číně je nedostatek dívek.
Therese Heskethová z londýnské University College a JIang Min Min z Če-ťiangské univerzity rozebrali čínský přebytek synů v časopise EMBO reports. V roce 1979 Připadalo na 100 novorozených čínských děvčat 106 chlapců, tedy přibližně normální stav. V roce 1990 to bylo 111, o deset let později už 117 a v roce 2005, z něhož pocházejí poslední dostupné údaje, už to bylo 121. Stejně jako v Indii není nedostatek budoucích nevěst stejný v celé zemi. Některé provincie jsou na tom lépe.
Pořadí sourozenců
Třeba v Ujgurské autonomní oblasti byl poměr 105 chlapců do jednoho roku na 100 dívek. Podobně je to v Tibetu, kde bylo chlapců na 100 dívek dokonce jen 102. Nutno ovšem poznamenat, že obě dvě tyto provincie procházejí prudkou demografickou proměnou, způsobenou masovým přistěhovalectvím etnických Číňanů na úkor původního obyvatelstva. Další části asijského superstátu jsou na tom o poznání hůř. Rekord drží provincie An-chuej se 131 chlapcem na 100 dívek a Šen-si se 134. Při volbě pohlaví dítěte záleží i na pořadí sourozenců.
Kdyby rodiče směli mít dětí, kolik chtějí, stačilo by, aby si, pokud se jim narodí dcera, zadělali na další. Tak by pokračovali, dokud by se jim vytoužený syn nenarodil. Při omezeném počtu pokusů se musí spoléhat na lékařskou vědu. Pro první děti je v Číně proto převaha chlapců jen 108 ku 100. Pro druhé už ale 148 ku 100 a pro vzácné třetí děti už 157 ku 100. V některých provinciích je pro druhé dítě poměr 190 ku 100 a třetí dokonce 200 ku 100. Čínou a Indií problém nekončí.
Proč 1:1? |
Lidský poměr pohlaví je velice blízký 1:1. Stejně je na tom většina druhů, které se rozmnožují sexuálně. Proč to není třeba 3: 1 ve prospěch samců nebo samic? Nejdůležitějšímu vysvětlení říkají biologové Fisherův princip, podle anglického matematika, genetika, statistika a kdovíčeho všeho ještě Ronalda Fishera. Fisher sám ale princip nevymyslel. Představte si, že by se na každé tři dívky narodil jeden muž. Muži by pak měli třikrát větší šanci si někoho najít než ženy a měli by víc dětí. Rodiče, kteří měli genetickou vlohu mít víc synů než dcer, by byli ve výhodě. Jejich geny by se šířily. Čím úspěšnější by ale byli, tím víc by bylo v populaci mužů, a tím by se jejich výhoda zmenšovala. Jakmile by poměr pohlaví dosáhl 1:1, zmizela by. U většiny druhů proto najdeme přibližně stejný počet samic a samců. Existují ale síly, které vyrovnaný poměr vychylují. |
Ztracená generace
Stejné potíže má sedm dalších asijských států: Singapur, Nepál, Pákistán, Afgánistán, Vietnam, Jižní Korea a Bangladéš. Demograf Christophe Guilmoto z populačního fondu Spojených národů spočítal, že v Asijských zemích chybí přibližně 37,7 milionu žen, což je jen o necelý milion méně než populace Polska. Jak přebytek mladých mužů, kteří si nebudou moci najít nevěsty, nakonec dopadne, nikdo neví. Demografové a další vědci sice vymysleli množství možných scénářů. Vesměs se však shodují, že se vývoj nedá předvídat.
V minulosti se totiž nikdy nic podobného nestalo. Sonografy, které umožňují určit pohlaví plodu, se začaly šířit v osmdesátých letech minulého století. První generace nedobrovolných starých mládenců proto žije právě dnes. Mohli by způsobit destabilizaci společnosti a nárůst kriminality. Ze statistik plyne, že mladí nezadaní muži jsou nejčastějšími pachateli zločinů, zvlášť těch násilných.
Když belgický ekonom Jean Drèze a indická ekonomka Reetika Kheraová zkoumali padesát let vývoje zločinnosti v Indii, došli k závěru, že nevyrovnaný poměr pohlaví vychýlený na stranu mužů zvyšuje počet vražd. Spolu s ním měly ze statistického hlediska vliv i další faktory, mezi nimiž je významná gramotnost, respektive její opak. Nevzdělaní lidé páchají víc zločinů, včetně vražd, než vzdělaní.
Obchod se ženami
Pokud jsou muži, mají většinou zároveň i menší šanci najít si manželku. Podle jednoho průzkumu z Číny nedokončilo 97 procent tamních starých mládenců ve věku od osmadvaceti so 49 let střední školu. Méně vzdělaní lidé jsou chudší a ženy si vybírají podle příjmu. Přebytek single mužů proto vzniká v nejnižších patrech společenské pyramidy. Staré mládence by mohly přitahovat extrémistické a polovojenské organizace. Krajním důsledkem nevyváženého poměru pohlaví by se tak mohla stát válka, ať už běžného typu nebo snad pravděpodobnější občanská.
Zatím to ale vypadá, že se problém bude vyvíjet mírnějším způsobem. Až na osamělý život přebývajících mužů by se nemuselo stát nic dramatického. Kromě násilné kriminality se dá se očekávat i nárůst prostituce a obchodu s ženami. O něm nikdo neví, jestli k němu přijde - i proto, že nedostatkem partnerek budou postiženy nejchudší vrstvy. V těch bude asi málo koupěschopných zákazníků.
V současnosti je v Číně nejvíc prostitutek v provincii Jün-nan. Ta má ale jen mírně vychýlený poměr pohlaví. Na 100 novorozených dívek připadá 113 chlapců. Přebytek mužů by mohl zvýšit počty homosexuálních vztahů, což může mít jak záporné důsledky tak kladné. Mohlo by přibýt pohlavních nemocí, na druhou stranu by se ale ve společnosti asi víc rozšířila tolerance vůči lidem s menšinovou sexuální orientací.
Hypotéza Triverse a Willarda |
I když je poměr pohlaví u většiny druhů přibližně 1:1, občas narazíte na odchylky. Odhlédneme-li od odlišného přežívání samců a samic, je asi nejzajímavější jeden typ, který popsali v 70. letech minulého století Američané Bob Trivers a Dan Willard. Samice mohou - zvlášť omezíme-li se na savce - zplodit menší maximální počet potomků než samci. Vyrobit vajíčko je náročnější než vyrobit spermii, o náročnosti těhotenství a péči o potomky už ani nemluvě. Syn proto může zkopírovat DNA svých rodičů do dalších generací mnohonásobně víckrát než dcera. Jenže to má háček. U syna je větší šance, že si nenajde nikoho a nebude mít žádné potomky. Starých mládenců je víc než starých panen. Mít syny je z evolučního hlediska výhodné, jen když máte jistotu, že budou mít dostatek partnerek. Třeba když máte výhodné teritorium, nebo jste bohatí. Pokud ničím takovým nedisponujete, je lepší mít dcery. Je to sázka na jistotu. Mezi dětmi amerických miliardářů, kteří se jako boháči už narodili, je poměr pohlaví opravdu 1,33:1 ve prospěch synů. |
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.