Jedním z rozdílů, které odlišují člověka od šimpanze, je délka pohlavního styku. Zatímco šimpanzi jsou s ním rychle hotovi, lidské milování trvá o poznání déle. Evoluční důvody jsou dobře známy, ovšem odhalit jejich genetické pozadí umožnilo až srovnání úplné genetické informace obou druhů.
Šimpanzi žijí v promiskuitním společenství: se samicí v plodné fázi reprodukčního cyklu kopuluje často několik samců rychle za sebou. Samci musejí spěchat, protože nikdy nevědí, kdy je od dovádění s partnerkou odvede útok některého ze soků. Lidské sexuální aktivity probíhají vzhledem k převládající monogamii (nebo alespoň nižší promiskuitě) většinou poklidněji, takže s orgasmem, který vyšle spermie na cestu k vajíčku, není třeba tak spěchat. Delší sex tak přestal být nevýhodou, naopak mohl přispět k rozvoji harmonických vztahů důležitých pro péči o děti. Tolik teorie evolučních biologů.
Tým genetiků z Pensylvánské a Stanfordovy univerzity nyní v časopise Nature publikoval studii, která objasňuje i genetické základy tohoto a dalších rozdílů mezi člověkem a šimpanzem.
Chybějící "vypínače" a "zapínače"
Běžně se tvrdí, že člověk má se svým nejbližším příbuzným, šimpanzem, společných 98 procent genetické informace. To však samo o sobě o míře rozdílů mnoho neříká. Vždyť mezi třemi miliardami "písmen", která tvoří lidskou dědičnou informaci, jsou předlouhé úseky, jež lze přepisovat podle libosti, přesto se to na fungování lidského organismu nijak neprojeví. A jinde stačí změnit jediné písmenko - a změny jsou dramatické.
Nově publikovaná studie odhalila 510 úseků na řetězci DNA, které člověku scházejí, ale šimpanzi i další lidoopi je mají. Jen jeden z nich je součástí genu, který je tímto zkrácením ovlivněn. Zbylých 509 rozdílů leží v oblastech DNA, na nichž žádné geny nejsou. (Geny ostatně tvoří pouze necelá dvě procenta lidské DNA.)
Přesto tyto oblasti nejsou bez významu - mají regulační funkci, protože "zapínají" a "vypínají" jednotlivé geny. Rozhodují tedy o tom, jaké geny budou v organismu nebo v jeho příslušné části aktivní. Pro změnu fungování organismu tedy evoluce nemusí zasahovat do genů. Stačí jí ovlivnit jejich aktivitu zásahem v sousedních úsecích DNA. A právě to je zřejmě faktor, který se nejvýrazněji podílí na rozdílech mezi člověkem a šimpanzem.
Hmatové vousky a šupinatý penis
Jeden z regulačních úseků, který člověk postrádá, třeba u šimpanzů řídí aktivitu receptoru pro jeden z pohlavních hormonů. Tento rozdíl má hned několik důsledků. Lidé například nemají kolem úst hmatové vousky jako šimpanzi (ale také psi nebo kočky). Jiným důsledkem je, že šimpanzí penis je na rozdíl od penisu mužů pokryt malými šupinkami z nehtoviny, které jsou citlivé na dotyk a přispívají k tomu, že šimpanzi při sexu dosáhnou velmi rychle orgasmu. Za delší milování tedy vděčíme "ztraceným" úsekům DNA.
"Často si myslíme, že klíčovými charakteristikami člověka jsou velikost mozku a chůze po dvou. Ale další lidskou zvláštností je naše sexuální chování," komentuje to Philip Reno z Pensylvánské univerzity, jeden z autorů výzkumu.
Jiný úsek DNA, který lidé postrádají, u šimpanzů reguluje řízené odumírání nervových buněk během vývoje mozku. Volnější regulace tohoto procesu u člověka přispívá k tomu, že můžeme mít větší mozek než ostatní savci, ale zřejmě za to platíme vyšším rizikem mozkových nádorů.
Stejné sekvence chybějí i v genomu neandertálců, takže je zřejmé, že ke ztrátě došlo před více než 800 tisíci lety, kdy se evoluční linie neandertálců a Homo sapiens rozešly.
