Do inovací se Čechům moc nechce. Máme se příliš dobře?

Staneme se podobně jako Finsko nebo Irsko znalostní velmocí, nebo zůstaneme především montovnou Evropy? Odborníci se shodují, že nic jiného než založit svou budoucnost na výzkumu a vývoji nám nezbývá. Otázka však je, jak toho dosáhnout.

Odpověď hledala konference Hi-Tech Summit 2008, která počátkem října proběhla v rámci brněnského Invexu. Jednoznačné řešení nepřinesla, upozornila však na některé důležité aspekty celého problému.

Obstát v globalizovaném světě

Analytička společnosti Gartner a bývalá ministryně informatiky Dana Bérová na konferenci zdůraznila, že se o rozvoj znalostní ekonomiky pokoušíme v globalizovaném světě: "Ještě před pěti lety se globalizace dalo využít k tomu, aby se produkty, služby a znalosti vyvážely do méně rozvinutých zemí, dnes globalizace začíná být pro tradiční země hrozbou. Je třeba konkurovat každému, všude a ve všem."

Stejný názor vyjádřil i Jan Mühlfeit, šéf Microsoftu pro Evropu a člen iniciativ EU pro podporu konkurenceschopnosti Evropy. Podle něj globalizace zpočátku spočívala v tom, že státy západní hemisféry využívaly levnou pracovní sílu Asie. Později začaly být zajímavé i asijské trhy. "Ale třetí etapa globalizace, která už odstartovala, je o tom, že firmy z Číny a z dalších zemí jsou konkurenceschopné a přesouvají oblast svého snažení na západ. V roce 2050 nebude mezi zeměmi G8 ani jedna evropská země. Jediné, čím se Česká republika může živit, je kreativita a inovace," uvedl Mühlfeit.

Podpora je dostatečná, ale nepřináší výsledky

Státní podpora výzkumu a vývoje v roce 2006 činila 20 miliard korun. Podnikatelský sektor ve stejném roce do této sféry investoval 28 miliard. Česká republika patří k zemím, které mají v rámci OECD i EU jeden z největších podílů veřejné podpory na soukromém podnikatelském výzkumu. Ze zemí Evropské unie máme navíc nejvyšší daňové úlevy v oblasti výzkumu a vývoje.

Přesto je Česká republika v rámci EU na posledním místě v podílu firem, které své inovace zakládají na výzkumu a vývoji. Zatímco u nás tak činí pouze 14 % firem, evropský průměr je 39 % a ve Finsku dokonce 68 %. Uvedla to Anna Kadeřábková z Centra ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu, které vydává ročenku konkurenceschopnosti ČR.

Zatímco množství peněz na vědu a výzkum roste, podíl inovujících firem se nemění, dokonce se mírně snižuje. Není už tedy příliš velký prostor pro další růst podpory. Politici by se podle Anny Kadeřábkové měli spíše snažit o lepší distribuci prostředků a o motivaci firem se na inovacích podílet.

Ředitel firmy Feramat Cybernetics Lukáš Ferkl v této souvislosti podotkl, že stát se dnes snaží podporovat především velké společnosti, zatímco malé inovativní firmy na podporu zpravidla nedosáhnou.

Máme se příliš dobře?

Podle Dany Bérové se Česká republika potýká s tradičními přístupy a myšlením zaměstnanců i s konzervatismem politických a ekonomických lídrů. Mnozí z nich otázku konkurenceschopnosti a znalostní ekonomiky nepovažují za svůj problém a odmítají se tím zabývat.

Hlavní problém však Dana Bérová vidí v nedostatku motivace. "Máme se tady všichni příliš dobře na to, aby nás něco nutilo ke změně," uvedla. "Příklady evropských zemí, které dosáhly značného úspěchu v oblasti konkurenceschopnosti a inovací, třeba Finsko nebo Irsko, ukazují, že na začátku byla velká krize."

Stejného názoru je i Jan Mühlfeit: "Všechny země, které v Evropě za posledních dvacet let udělaly reformy, byly ekonomicky takřka na kolenou."

"Češi jsou obecně docela letargičtí a nemají dost iniciativy něco vymýšlet," vyjádřil se na stejné téma lapidárně Lukáš Ferkl.

Na jaké obory se zaměřit?

Základní výzkum je u nás podle účastníků konference velmi rozsáhlý, roztříštěný a je podporován plošně. Například ve Finsku, ve Velké Británii nebo v Německu proti tomu vláda definuje na každé období oblasti výzkumu, které bude podporovat.

Česká vládní Rada pro výzkum a vývoj a podobné orgány jsou podle Dany Bérové obsazovány tak, aby v nich byli zastoupeni vedoucí představitelé nejrůznějších institucí. "Často jsou sestaveny tak alibisticky, aby se v nich sešly všechny názory, takže jejich schopnost o něčem rozhodnout je nulová. V Evropě je to postaveno na expertech a na osobní odpovědnosti jednotlivých lidí."

Jan Mühlfeit doplnil, že ve finském parlamentu například existuje takzvaný Výbor budoucnosti, kde se politici napříč všemi politickými stranami baví o tom, co bude Finsko dělat za deset, patnáct let. "Myslím si, že taková představa by v České republice byla příliš idealistická," říká Mühlfeit.

Přístup politiků k problematice konkurenceschopnosti České republiky na konferenci symbolicky demonstroval ministr vnitra Ivan Langer, který ve svém úvodním vystoupení pochválil vládní projekt Czech POINT, snižující byrokracii ve vztahu občanů a veřejné správy, načež konferenci opustil, takže názory dalších řečníků neslyšel.

„Politici naše publikace dostávají. Zda je čtou, nevím. Ale nikdo z nich se nás na nic neptá," říká Anna Kadeřábková o materiálech, v nichž se Centrum ekonomických studií VŠEM konkurenceschopností a inovacemi zabývá.

Foto Profimedia, Ondřej Vrtiška, Hi-Tech Summit, Elmarco