Klasické westerny lžou. Kdo tasí druhý, umírá

"Klaďas", který v amerických kovbojkách tasí až po zlém muži, a přesto ho skolí, je nerealistická fikce. Zjistili to britští badatelé z Birminghamu. Realističtější jsou podle nich kladní hrdinové italských "spaghetti-westernů", kteří obvykle sáhnou po zbrani jako první.

Britští badatelé při mnoha simulacích pistolnických soubojů zjistili, že ten, kdo tasí v reakci na stejné gesto soupeře, sice toto gesto provede rychleji, ale v průměru jen o 21 tisícin vteřiny. Problém ale je, že jeho mozek potřebuje asi 200 tisícin vteřiny na to, aby si uvědomil, že soupeř sahá po zbrani. A navíc jeho reakce je zpravidla nepřesnější než plánovaná akce soupeře. Jeho šance na úspěch jsou tedy mizivé.

Samozřejmě je možné, že útočník je extrémně pomalý a jeho soupeř zareagovat stihne, statisticky je to však velmi nepravděpodobné.

ČTĚTE TAKÉ: Jste Rh negativní? Parazit zvyšuje riziko, že havarujete

Jinak řečeno - ten, kdo tasí jako druhý, zemře, ale aspoň zemře s uspokojivým pocitem, že tasil rychleji, uvádí se v závěrech studie, kterou otiskl časopis britské Královské společnosti.

Agentura AFP, která o tom informovala, připomněla, že o "paradoxu ozbrojeného bandity" z hollywoodských filmů měl pochyby už slavný dánský fyzik, nositel Nobelovy ceny Nils Bohr.

Autoři studie podle AFP doufají, že jejím prostřednictvím přispějí k lepšímu pochopení mozkových procesů řídících akci a reakci a také k lepšímu pochopení důsledků Parkinsonovy choroby. Už dosavadní pokusy ukazují, že lidem postiženým touto chorobou dělá větší potíže začít nějaký pohyb, než reagovat na nějaký podnět - například míč prý snáz chytí, než ho hodí.

Foto: profimedia.cz