Evropská krajina je porostlá lesem nejvíc od středověku. Dřeviny, které přibývaly od padesátých let minulého století, spotřebovávaly uhlík z atmosféry. Začíná jim ale docházet dech.
Lesy jsou významní hráči v globálním cyklu uhlíku. Rostoucí stromy ho vážou ve svých tělech. Tam pak zůstává dlouho uvězněn a nevrací se zpátky do atmosféry. Evropské hvozdy fungovaly jako spolehliví žrouti uhlíku. Od poloviny minulého století jich, snad vlivem přechodu k průmyslovému hospodářství a ústupu lidí z volné krajiny do měst, na celém kontinentu přibývalo. V kmenech nových dřevin se hromadil uhlík, který zčásti kompenzoval rostoucí emise oxidu uhličitého. Podle skupiny vědců vedené Gertem-Janem Nabuursem z Wageningenské univerzity to ale přestává platit.
Vědci popisují v časopise Nature Climate Change množství indicií, které nasvědčují, že zadržovací schopnost lesů starého kontinentu se blíží nasycení. Pokud by to tak bylo, hodilo by se možná v budoucnu začít dřevo z lesů víc těžit, aby vznikl prostor pro růst nových stromů. Současné lesy ale plní spoustu jiných funkcí. Vlády tak možná budou stát před rozhodnutím, které z nich dát přednost.
Zlaté osmdesátky
Hlavní příčina poklesu zadržovací schopnosti je podle vědců stárnutí hvozdů. V mladých lesích přibývá víc dřevní hmoty než ve starých. Přírůstek objemu kmenů definují statistici jako celkový nárůst objemu dřevní hmoty bez ztrát způsobených odumíráním stromů, těžbou, požáry, a tak dál. Vědci ho spočítali pro všechny nynější státy Evropské unie s výjimkou Rumunska, Irska Malty, z nichž neměli dost dat.
Přírůstek i množství zachyceného oxidu uhličitého stoupaly od šedesátých let minulého století. Největší nárůst dřevní hmoty zasáhl Evropu během osmdesátých let. Pak se přibývání lesů zpomalilo. Nabuurs a jeho spolupracovníci přírůstek přepočítali na uhlík, zachycený v kmenech stromů.
Nejvíc CO2 pojmuly lesy zhruba do roku 1990. Pak se jeho vychytávání zpomalilo a zastavilo se na úrovni zhruba šestkrát nižší než v šedesátých letech. Vedle stárnutí lesů popisují vědci ještě dvě další příčiny současného stavu. První je asi nepříliš překvapivě odlesňování. Druhá příčina je větší množství náhlých změn, jako jsou třeba požáry.
Co těžba?
Ještě relativně nedávno přibývalo v Evropě okolo sedmi set tisíc hektarů lesa ročně. Mezi lety 2005 a 2010 se toto číslo snížilo jen na pět set tisíc. Na další les v Evropě už buďto nezbývá místo nebo ho lidé kácí bez náhrady kvůli stavbám. Větší výskyt všelijakých katastrof nejspíš souvisí opět se stářím lesů. Od padesátých let přibývá dřevokazných brouků, hub a dalších přirozených nepřítel stromů. Všichni si na starším lese většinou pošmáknou víc než na mladém. Ve starších lesech se také víc hromadí dřevní hmota, takže lépe hoří.
Věkovité stromy jsou méně odolné vůči náporům větru. Lesy proto víc poškozují orkány. To by z dlouhodobého hlediska nemuselo vadit. Spadlé stromy nahradí nové, které vyřadí z oběhu hodně uhlíku. Z pohledu snižování jeho množství v atmosféře by se proto nejspíš vyplatilo začít ve starších hvozdech, jimž hrozí nějaká katastrofa, s těžbou. Lesy ovšem nejsou jen lapače uhlíku. Slouží lidem k rekreaci a hostí vzácné druhy zvířat.
