Letošní extrémně zamračená zima je možná předzvěstí dlouhého období se sníženým množstvím slunečných dní. Podle některých meteorologických teorií by měla v Evropě "dobu slunce" vystřídat "doba temna".
Právě uplynulé dva měsíce mohou údajně představovat jakýsi symbolický začátek temnějšího období nad Evropou. V některých evropských zemích, například v Německu, svítilo slunce nezakryté mraky od prosince do konce ledna nejméně ze všech zim od začátku měření. V Česku sice rekord nepadl, ale i tak zatím jde o extrémně zamračenou zimu.
"Od roku 1951 evidujeme jen devět lednů, které měly ještě menší sumu slunečního svitu než letošní leden," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Ladislav Metelka, ředitel Solární a ozonové observatoře v Hradci Králové. Letošní zima byla zatím na sluneční svit velmi skoupá, oblohu většinou zakrývaly a zakrývají mraky. "Relativně nejvíce slunečního svitu bylo v lednu zaznamenáno v jižních Čechách, ale i tam byly měsíční úhrny kolem 20-30 procent pod dlouhodobým normálem," uvedl Metelka. V ostatních částech Česka podle něj svítilo slunce až o polovinu méně než kolik činí dlouhodobý průměr.
I když to vůbec neznamená, že příští zimu se Češi naopak nemohou těšit z mimořádně slunečného počasí, některé meteorologické studie předvídají spíše trend směřující k "zamračenějším" rokům. "Podle posledních studií totiž dochází ke střídání zhruba třicetiletých období růstu příkonu slunečního záření se zhruba stejně dlouhými obdobími poklesu," uvedl Metelka. Nejde sice o zcela pravidelné intervaly, ovšem fakt, že se v Evropě periodicky střídají "doby slunce" a "temna" , je nepopiratelný.
V období 1910-1940 meteorologové podle Metelky zaznamenali trend růstu množství slunečního záření, zatímco v letech 1940-1970 byl naopak zaznamenán pokles, a to asi o deset procent oproti předchozímu období.
Po roce 1970 začalo dnů, kdy na Evropou svítí slunce nezakryté oblačností opět trvale přibývat. Vůbec neslunečnějším rokem za posledních 60 let byl rok 2003, kdy nad Hradcem Králové svítilo slunce nezakryté mraky 2300 hodin, tedy celé tři měsíce. V roce 1971 to bylo pro srovnání jen 58 dní.
Trvalý růst množství slunečního svitu, z kterého mohli mít mimo jiné radost provozovatelé solárních elektráren, se ale kolem roku 2005 prakticky zastavil. A meteorologové čekají, zda se potvrdí, že po období, kdy nad evropskou oblohou ubývá mraků, začnou mraky zase přibývat.
Tuto periodicitu vědci přičítají pravidelným, i když ještě ne zcela vysvětlitelným změnám uvnitř světového klimatického systému. Tyto změny se pak v různých částech světa projevují střídáním teplejších a studenějších období, ubýváním či přibýváním srážek nebo právě množstvím slunečního svitu dopadajícího na zemský povrch. "Pokud je tato teorie správná, pak se nacházíme v době někde kolem maxima příkonu slunečního záření a do dalších přibližně třiceti let by bylo možné očekávat spíše klesající trend této veličiny," uvedl Ladislav Metelka.
