Nad severním obzorem je v noci možné pozorovat svítící oblaka

Na severním obzoru je možné v těchto dnech pozorovat noční svítící oblaka. Dnes byla vidět z mnoha míst České republiky, zejména z horských výhledů k severu. "Noční oblaka můžete vyhlížet i v následujících dnech," slibuje astronom Petr Horálek.

Astronom je přesvědčen, že noční oblaka viditelná v noci na dnešek byla těmi nejkrásnějšími v tomto roce. Podobně výrazná stříbřitá oblaka zdobila večerní oblohu 15. června během letošního zatmění Měsíce, uvedl.

Na severní polokouli jsou svítící oblaka nejčastěji pozorovatelná z oblastí mezi 50 až 65 stupni severní šířky, a to ve chvílích, kdy je Slunce šest až 16 stupňů pod obzorem. V té době osvěcuje právě oblast mezosféry. Okolo slunovratu v Česku tato hloubka Slunce pod obzorem odpovídá půlnoci letního času.

Z Krkonoš, odkud je vidět daleko na sever do Polska, jsou svítící oblaka vidět i několik stupňů nad obzorem. V Česku se jinak jejich výskyt pohybuje ve výšce kolem 35 stupňů.
Nejde o typická oblaka, která se nacházejí v troposféře nanejvýš 12 kilometrů nad úrovní moře, ale o vrstvy Sluncem nasvícených ledových krystalků vysoko v mezosféře, tedy ve výšce kolem 80 až 85 kilometrů nad zemí.

Oblaka z ledu

V místech vzniku oblaků, tedy v mezosféře, se teplota stále mění. Jen během několika týdnů okolo letního slunovratu se ustálí na nejnižší hodnotě během roku, a to na zhruba minus 130 stupních Celsia. Teprve za těchto podmínek se mohou tato oblaka tvořit. Jsou z částeček ledu, které vznikají z malého množství vodních par z nižších a teplejších vrstev atmosféry a také štěpením molekul vody přímo v mezosféře a patrně i štěpením metanu slunečním zářením.

První zmínky o svítících oblacích jsou z doby průmyslové revoluce v 19. století. Odborníci soudí, že nemalý podíl na jejich vzniku má i globální oteplování. Vyšší koncentrace oxidu uhličitého přináší více tepla a více vodních par, které stoupají do mezosféry. Jev naopak vede k ochlazování mezosféry.

Další velký vliv na výskyt svítících oblaků má sluneční aktivita. V době minima sluneční aktivity je jejich výskyt mnohem vyšší. Nízká aktivita přispívá k nižší teplotě polární mezopauzy (vrstva atmosféry na přechodu mezi mezosférou a termosférou).