V sedimentech ukrytých dvacet metrů pode dnem Tichého oceánu se daří pozoruhodnému společenství bakterií. V prostředí extrémně chudém na živiny se před smrtí hladem zachránily zpomalením metabolismu. Měly by pochcípat, přesto žijí, i když na to zrovna nevypadají. Zombie existují, ale vypadají poněkud jinak než v béčkových hororech.
Vědci z dánské Aarhuské univerzity, německé Postupimské univerzity a americké Rhodeislandské univerzity zkoumali sedimenty v jedné z nejchudších oblastí severního Tichého oceánu. Živin je ve vodě tak málo, že se v ní daří jen minimu řas. Za tisíc let se kvůli tomu na dně usadí méně než milimetr sedimentů.
Bakterie žijící na dně proto zkonzumují prakticky veškeré živiny dávno předtím, než se usazeniny dostanou do hlubších vrstev. Stáří jílových sedimentů v hloubce dvacet metrů pod povrchem dna vědci spočítali na 86 milionů let. Od dob dinosaurů do tohoto prostředí nepronikly žádné látky z vnějšího světa.
Mikrobiologové proto předpokládali, že tak hluboko nebude po bakteriálním životě ani památky. Když prozkoumali vzorky odebrané z vrtů, nestačili se divit. Bakterie žijí i v tomto mimořádně chudém prostředí. Vědci o tom informují v aktuálním vydání časopisu Science.
Na otázku, jak může nějaký organismus přežít prakticky bez jakýchkoli zdrojů, odpovědělo změření rychlosti metabolismu hlubinných bakterií. Ukázalo se totiž, že bakterie rostou neuvěřitelně pomalu. Zatímco v optimálních podmínkách se řada bakterií rozdělí každých dvacet minut, těmto "lenochům" to trvá stovky až tisíce let. Jinými slovy: mnohé z bakteriálních buněk žily už v době, kdy byl ve Staré Boleslavi zavražděn svatý Václav.
Jen to nejnutnější
Aby se buňka udržela při životě, musí se postarat o několik klíčových věcí. Je nezbytné, aby si udržovala elektrický potenciál na vnější membráně, aby si dokázala zachovat správný objem vody a koncentraci iontů. Musí si také pohlídat, aby se nezačaly rozpadat bílkoviny a nukleové kyseliny.
Bakterie ze sedimentů evidentně zvládají udržovat všechny důležité procesy v běhu, ale na růst a množení už jim příliš energie nezbývá. Jsou jako zpomalený film. Zatímco běžné bakterie by kyslík v sedimentech spotřebovaly během několika minut, zombie ze sedimentů by se musely snažit stovky let, aby citlivé přístroje vůbec naměřily nějakou změnu.
Biologové odhadují, že v sedimentech mořského dna žije až devadesát procent všech jednobuněčných organismů. Zjištění, že bakterie mohou fungovat i v tak extrémně zpomaleném režimu, proto není jen bezvýznamnou kuriozitou. "Máme před sebou nejběžnější formu života na této planetě a nevíme o ní téměř nic," řekl časopisu The Scientist hlavní autor studie, Hans Røy z Aarhuské univerzity.
