Vědci vychovali ploštice bez bakteriálních symbiontů. Zvířatům zásah uškodil. Neprospělo jim ani, když vědci prohodili symbionty mezi dvěma druhy ploštic navzájem.
Ruměnici pospolnou není třeba zvlášť představovat. Její charakteristické červeno-černé zbarvení a placaté tělo se stalo pro většinu lidí synonymem pro slovo ploštice. Na jaře a v létě tvoří početné shluky v kořenech stromů a dalších místech. Zlé děti sahají pro cihly, jimiž ruměnice hromadně masakrují. Ty však pokusy o ukončení jejich bytí často přežívají. Může za to právě to ploché tělo. Jedná se o neškodné zvíře, které je pestrou ozdobou naší přírody. Zato její příbuzná, ploštice Dysdercus fasciatus je škůdce.
Každý rok sežere tuny semen bavlníku. Bavlníková semena jsou jedovatá. Když je kněžice chtějí jíst, neobejdou se bez bakteriálních symbiontů. Posvítili si na ně vědci ze skupiny pro výzkum hmyzích symbiontů v Institutu Maxe Plancka v německé Jeně. Výsledky své práce popisují v časopise Environmental Microbiology. Napřed odebrali vzorky ze střev obou druhů ploštic a podívali, se, jakou bakteriální DNA v nich najdou.
V lihu od narození
Podařilo se jim identifikovat soubor tří až šesti druhů bakterií, které obě zvířata hostila ve specifické oblasti střeva. To je u hmyzu a dalších členovců běžná technika přechovávání symbiontů. Samičky ploštic nanášejí bakteriální kulturu při kladení vajíček na jejich povrch. Když se mladé larvy vyklubou, nakazí se a nesou si bakteriální společenstvo v útrobách celý zbytek života. Oba druhy ploštic hostily stejné druhy bakterií.
Aby výzkumníci ověřili, jestli zvířata svoje mikroskopiské nájemníky opravdu potřebují, namočili čerstvě nakladená hmyzí vajíčka do etanolu. Ten mikroby zabil. Larvy se neměly jak nakazit. Zvířata bez symbiontů si vedla hůře než jejich nakažení soukmenovci. Pomaleji rostla a měla méně potomků. Dostávala přitom stejnou stravu.
Škodila jim i záměna symbiotického společenstva. V dalším pokusu výzkumníci vajíčka napřed zase sterilizovali, pak je znovu nakazili, Prohodili ale bakteriální kultury. Zvířatům to znovu dvakrát neprospělo.
Cui bono?
Není pochyb, že se bakterie mají díky svým hmyzím hostitelům lépe. Starají se o jejich pohodlné šíření. Prospěch členovců ze soužití s bakteriemi je také zjevný. Jak jim ale jejich miniaturní souputníci pomáhají, není ještě jasné. V dalším kroku by vědci chtěli zjistit, jakým způsobem jedy v potravě neutralizují. U zemědělských škůdců má výzkum jejich bakteriálních symbiontů i potenciální praktický význam. Místo přímého potírání ploštic by se dalo zaměřit na znepříjemnění života jejich symbiontům.
Vztah škodlivého hmyzu a bakterií není ani zdaleka ojedinělý. Oboustranně prospěšné soužití dvou organizmů je v přírodě běžné. I v našich vlastních buňkách žijí symbiotické bakterie. Ztratily většinu své DNA a nejsou schopné samostatného života. Jsou to mitochondrie, buněčné organely, které používáme k dýchání. Vztah organizmů, žijících v symbióze, ale nemusí být vždycky idylický. Může sklouzávat i jen k prostému příživnictví nebo dokonce k parazitizmu.
