Některé druhy bakterií používají vlastní kompas. V buňkách mají krystalky magnetických látek, které jim umožňují orientovat se v magnetickém poli. Spojit více krystalků v jeden dostatečně silný magnet není nic těžkého. Potíže ale nastávají ve chvíli, kdy se bakterie dělí a potřebuje magnet rozdělit na dva. Jak překonat přitažlivé síly?
Magnetospirillum gryphiswaldense je mořská bakterie, která pro svůj vnitřní magnet využívá krystalky magnetitu (Fe3O4) nebo greigitu (Fe3S4). Ukládá je do zvláštních organel, magnetosomů, které spojuje do dlouhých řetízků.
Mikrobiologové z mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität spočítali, že při běžném dělení, při kterém se buňka v polovině zaškrtí, by vnitřní bílkovinná kostra buňky nedokázala vyvinout sílu nutnou k roztržení magnetického řetízku.
Pomocí mikroskopických technik zdokumentovali trik, jímž bakterie tento problém řeší. Dělení buňky sice začíná jejím zaškrcením, v další fázi se ale obě vznikající dceřiné buňky vůči sobě ohnou pod úhlem 50 °. Vznikne tak jakýsi mikroskopický bumerang, který se vzápětí bleskově rozlomí na dvě části.
Pnutí vzniklé ohybem buněk rozdělení magnetu usnadňuje. Výpočty ukázaly, že bakterie potřebuje vyvinout sílu asi deseti pikonewtonů, což je srovnatelné se silou nutnou k normálnímu zaškrcení buňky bez magnetosomů. Němečtí vědci o tom informují v časopise Molecular Microbiology.
