Vyhynulý pták dronte mauricijský, známý také jako blboun nejapný nebo jen dodo, proslul jako synonymum stupidity. Podle nového výzkumu to ale tak nevypadá. Mozek měl velký tak akorát.
Blbouni nejapní byli velcí nelétaví ptáci z ostrova Mauricius v Indickém oceánu. Podobně jako spousta jiných druhů z izolovaných ostrovů neměli strach z lidí. Proto se stali snadnou kořistí evropských námořníků. Lidé vybíjeli až dvacetikilové blbouny po stovkách. Poslední živý blboun byl spatřen v roce 1662, necelých 150 let poté, co k ostrovu připlula první portugalská loď (Arabové a snad i Féničané nebo staří Řekové však o ostrovu pravděpodobně věděli už dříve). Neschopnost obrany vynesla blbounům jejich nelichotivé jméno.
Skupina vědců v čele s Marií Goldovou z Amerického přírodovědného muzea teď však pověsti o hlouposti blbounů zpochybnila. Zoologové zrekonstruovali pomocí počítačové tomografie z dochovaných muzejních exemplářů tvar jejich mozku. V časopise Zoological Journal of the Linnean Society tvrdí, že nebyl nijak zvlášť malý.
Nejbližší žijící příbuzní dronteho mauricijského jsou tučňáci. Ti jsou, co se týče třeba schopnosti učení, na ptáky průměrně inteligentní. Nejsou žádní géniové, ale ani žádní hlupáci. Velikost mozku blbounů přepočítaná na velikost jejich těla tučňákům přibližně odpovídala. Dodové proto asi nebyli hloupější.
"Není zvlášť velký nebo zvlášť malý," popsala mozek blbounů Goldová. "Je přesně tak velký, jak by se podle velikosti těla dalo čekat." Inteligenci samozřejmě neovlivňuje jen objem mozku. "Poskytuje nám ale základní měřítko," vysvětlila Goldová.
Vědci porovnali tvar mozku blbounů i s jejich dalším vyhynulým příbuzným drontem samotářským. Vymřel na konci osmnáctého století. Oba opeřenci byli nelétaví a oba měli na ptačí poměry neobvykle vyvinuté tzv. čichové bulby, což jsou části mozku zpracovávající čichové podměty. Ptáci mají většinou rozvinutější oblasti zpracovávající zrakové podněty, poněvadž zrak je pro ně obvykle důležitější.
