Hmyz se při opylování asi neřídí jen barvou a tvarem květin. Dokáže registrovat i jejich elektrické pole. Podle jeho změn dokáže poznat, jestli je v květu nektar. Nový objev asi změní pohled na smyslový svět hmyzu, z lidského pohledu už tak exotický.
Čtveřice vědců, vedená Dominicem Clarkem z Bristolské univerzity, popisuje v časopise Science sérii pokusů, jehož hlavními hvězdami byli běžní čmeláci. Experimenty dokazují, že blanokřídlý hmyz vnímá elektrické pole květin a je schopen se podle něj řídit při hledání nektaru. Je nepravděpodobné, že by elektrické pole vnímali jen čmeláci. Nejspíš ho cítí i jiné druhy opylovačů, jako jsou včely. Elektrické smysly nejsou zoologům neznámé.
Disponují jimi například žraloci a rejnoci, ptakopyskové, možná delfíni a další velká zvířata. U hmyzu se je ale zatím nikomu zaznamenat nepodařilo. Vědělo se však, že elektrické pole je při opylování důležité. Když hmyz letí vzduchem a mává křídly, naráží do nabitých částic. Ty z jeho těla strhávají elektrony, takže zvíře získává kladný náboj.
Květy jsou nabité zase negativně. Náboje jsou samozřejmě slabé. Přesto mohou návštěvu hmyzu ovlivnit. Když se na květu usadí opylovač, ať čmelák nebo včela, jsou částice pylu přitahovány k jeho tělu elektrickými silami.
Elektrické květy
Dominica Clarka a jeho spolupracovníky zajímalo, jestli hmyz změny elektrického pole registruje. Vyrobili umělé květy, jejichž náboj mohli měnit. Do nabitých květin umístili sladkou šťávu, připomínající nektar, jaká čmelákům chutná. Do květů bez náboje naopak umístili šťávu hořkou, která je čmelákům odporná. Květy byly jinak stejné. Neexistoval jiný způsob, jak je rozpoznat, než elektrické pole. Čmeláci se je naučili odlišit s jednaosmdesátiprocentní přesností.
Když květny nebyly nabité vůbec, čmeláci schopnost rozpoznávat hořké od sladkých ztratili. To ale není všechno. Dokážou odlišit nejen nabitý květ od nenabitého, ale i různé tvary elektrických polí. Laboratorní čmeláci dokázali rozpoznat umělé květiny, na jejichž květech byl náboj rozložen různými způsoby. Rozdělení náboje se odvíjí od tvaru okvětních lístků a od historie návštěv jinými opylovači.
Na elektrickém poli květiny je asi znát, jestli ji nedávno nenavštívil nějaký nabitý hmyz a nespotřeboval všechen nektar. Vědci ještě zkusili vytrénovat čmeláky v rozlišování dvou umělých květin, které měly skoro stejnou barvu. Všechny byly zelené a lišily se jen nepatrně v odstínu. Hmyz potřeboval 35 návštěv, než se naučil odstíny rozpoznávat s osmdesáti procentní přesností. Když je ale výzkumníci odlišili ještě elektrickým polem, stačilo čmelákům jen čtyřiadvacet pokusů.
Poctivci a podvodníci
Zatím nikdo neví, jakým způsobem čmeláci elektrické pole registrují. Mohl by k tomu mít speciálně uzpůsobené smyslové chloupky. Hmyz a jiní členovci tráví svůj život v pevné ochranné vrstvě, které se říká kutikula. Hodně smyslů členovců funguje na základě chloupků nebo dalších struktur, které jsou prostrčeny skrz otvory v ní a napojeny na nervovou soustavu. Elektrické síly by mohly chloupky pohybovat stejně, jako když přiblížíte nějaký nabitý objekt třeba ke svým vlasům (Vizte video.).
Květiny by mohly měnit své elektrické pole, aby opylovače zmátly a donutily je k návštěvě, aniž by se musely obtěžovat s výrobou nektaru. Nebo taky ne. Některé rostliny potřebují co nejvíc návštěv opylovačů, jiným stačí jen jedna nebo dvě. Kytky z první zmíněné skupiny si žádné triky nemohou dovolit. Musí poctivě inzerovat, jestli nějaký nektar mají. Zato kytkám z druhé skupiny sem tam nějaký ten podvod neuškodí.
