Místo dvou kopií od každého chromozomu jich mohou mít třeba pět nebo sedm. Násobení dělá z planě rostoucího organizmu lepší zemědělskou plodinu. Mravenci na to přišli desítky milionů let před lidmi.
Banány, citron, nebo zázvor mají místo dvou sad chromozomů tři. Jablka, pšenice, brambora a tabák čtyři. Kiwi nebo oves jich mají šest a jahody dokonce osm. Zmnožení počtu chromozomů je jednoduchý způsob, jak udělat z divoké rostliny užitečnou plodinu. Je pak větší a výživnější. Lidé pěstují mutanty s přebývajícími chromozomy už tisíce let. Mravenci střihači je ale pěstovali daleko dřív. Místo rostlin to ovšem byly houby. Střihači uždibují v tropickém lese kousky listů. Ty pak nosí do hnízda, kde jimi krmí symbiotickou houbu, teprve houbu pak jedí.
Střihačů je hodně druhů. Kolonie některých z nich mají jen stovky či tisíce jedinců. Jeden takový rod se jmenuje Trachymyrmex. Kolonie jiných jich mají miliony. Příklad je třeba rod Atta. Stejně jako je na světě víc druhů mravenců střihačů, je na něm i víc druhů jejich hub. Čtveřice vědců vedená Pepijnem Kooijem z Kodaňské univerzity tvrdí, že velikost kolonie mravenců souvisí s počtem chromozomů houby.
Mravenci s nejpočetnějšími mraveništi pěstují houby, jejichž genetická výbava se během historie soužití zdvojila třikrát nebo čtyřikrát. Nadpočetné kopie genů kopie genů mohou posloužit jako podklad pro nové evoluční vynálezy.
V případě mravenčích hub to byly třeba zvláštní jedlé výběžky. Houba jimi svým evolučním partnerům platí za ochranu a péči. S geny navíc si houby mohly vyvinout také nové enzymy, které jim umožnily zpracovávat čerstvou rostlinnou hmotu. Nebylo to ale zadarmo.
S chromozomy navíc ztrácí organizmy většinou i schopnost pohlavního rozmnožování. Je to i případ mravenčích hub. Pro mravence je jejich ztráta výhodná. Houba se totiž nemůže křížit se svými volně žijícími příbuznými a planět.
