Život v pravěku
Jantar uchoval peří z dob dinosaurů. Včetně barev a detailů

Peří prvních ptáků a opeřených dinosaurů dosud paleontologové znali jen z fosilií, na nichž se ztrácí řada detailů. Vzorky jantaru z doby před 80 až 70 miliony let to nyní změnily. Uchovaly se v nich různé druhy peří tak dokonale, že lze studovat jejich strukturu na mikroskopické úrovni.

Představa o dinosaurech se v posledních letech rychle mění. Ze šupinatých neohrabaných tvorů se stala mrštná zvířata, z nichž minimálně část byla teplokrevná. A některé druhy měly tělo pokryté peřím. Jeho nálezy byly zpočátku vzácné, postupně však začalo přibývat nálezů dokládajících, že peří je velmi starobylé. Možná jím byli vybaveni už společní předci dinosaurů a ptakoještěrů.

Loni vyšly v Nature a Science dvě práce, jejichž autoři vůbec poprvé dokázali určit skutečné barvy dinosauřího peří. V elektronovém mikroskopu odhalili na fosiliích pigmentová tělíska a z jejich struktury rekonstruovali pravděpodobné zbarvení dvou druhů objevených v Číně. Dravý Sinosauropteryx, který žil před 124 miliony let, byl zrzavý a chlubil se pruhovaným ocasem. Anchiornis, rovněž dravý druh z doby před 160 miliony let, byl prý šedivý, s bílými pruhy na končetinách a s načervenalou korunkou na hlavě.

Paleontologové z University of Alberta v kanadském Edmontonu nyní naše znalosti o pravěkém peří výrazně rozšířili. Prohlédli asi čtyři tisíce úlomků jantaru uložených v muzejních sbírkách a objevili v nich jedenáct vzorků peří z doby před 80 až 70 miliony let. Jiné části těl se nedochovaly, takže není možné spolehlivě určit, jakým druhům peří patří, ale autoři objevu se domnívají, že mezi nimi byli jak pravěcí ptáci, tak opeření dinosauři.

Některá pera jsou velmi primitivní, jiná mají složitou strukturu včetně "suchého zipu" umožňujícího propojení jednotlivých per do kompaktního tělního pokryvu. Paleontologové objevili i peří uzpůsobené k nasávání vody. Podobné mají například dnešní potápky, jimž těžké mokré peří usnadňuje potápění při hledání potravy.

Většina primitivních per byla černá, šedá nebo tmavě hnědá, odvozenější pera měla pestřejší barvy. Některá byla zcela bez pigmentu a zbarvení mohlo být určeno jejich mikrostrukturou. Podobně je tomu například u blyštivě modrých pírek ledňáčků, která neobsahují žádný modrý pigment. Dopadající světlo se na jejich jemné struktuře rozptyluje a zpět se odráží pouze modrá složka.

O peří uchovaném v jantaru kanadští vědci informují v aktuálním vydání časopisu Science.